Přeštický případ

Část III.
Přeštický případ
Okresní prokuratura
Plzeň - jih
Okresnímu soudu
Plzeň - jih
Pv 103/76-121
Obžaloba
Žaluji
1) Karla Havelku,
nar. 12. 7. 1950 v Plané u Mariánských Lázní, okr. Tachov, mistra n.p. Silnice, závod 02 Plzeň, bytem Komenského 97, Přeštice, okr. Plzeň - jih, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Plzeň - jih, ve věznici Ministerstva spravedlnosti v Plzni - Borech,
2) Miroslava Skalického,
nar. 31. 8. 1952 v Praze, tesaře n.p. Vojenské stavby, závod Praha, výrobní správa Litoměřice, bytem Nad Týncem 39, Plzeň, přechodně bytem třída Rudé armády 807/34, Chomutov, t.č. ve věznici Ministerstva spravedlnosti v Plzni - Borech,
3) Františka Stárka,
nar. 1. 12. 1952 v Plzni, lesního dělníka Státních lesů, lesní závod Česká Lípa, polesí Mařenice, okr. Česká Lípa, bytem Lipová 51, Teplice, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Plzeň - jih ve věznici Ministerstva spravedlnosti v Plzni - Borech,
že
na den 13. 12. 1975 v Přešticích, okr. Plzeň - jih, ve vzájemné dohodě a v dohodě s Ivanem Jirousem a dalšími osobami pod záminkou kulturní akce místní organizace SSM v Přešticích zorganizovali a umožnili veřejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dalším osobám, při kterém byly přehrávány, zpívány a předneseny před větším počtem posluchačů vulgární a oplzlé texty,
tedy dopustili se veřejně hrubé neslušnosti a čin spáchali jako členové organizované skupiny,
čímž spáchali
trestní čin výtržnictví podle ő 9 odst. 2, ő 202, odst. 1,2 tr. zák.
Navrhuji: u hlavního líčení
1) ponechat obviněné ve vazbě
2) slyšeti jako svědky Jana Samka č. 1. 167, Karla Kroupu č. 1. 175, Pavla Kalaše č. 1. 149, Jitku Němcovou č. 1. 153, Ondřeje Květoně č. 1. 162 a Karla Štiku č. 1. 173,
3) čísti výpovědi svědků Ivana Jirouse č. 1. 187, Karla Soukupa č. 1. 191, Svatopluka Karáska č. 1. 194, Karla Kortana č. 1. 177, Daniela Schuberta č. 1. 183, Václava Kasla č. 1. 199, Petra Cipra č. 1. 204, Dagmar Karáskové č. 1. 207, Jaroslava Bezděka č. 1. 209, Věry Havelkové č. 1. 211, Dagmar Klimešové č. 1. 215, Aleny Procházkové č. 1. 221,
4) čísti listinné důkazy č. 1. 248 - 311,
5) čísti zprávy o pověsti a osobní výkazy obviněných č. 1.
227 - 235,
6) konstatovat obsah připojených svazků příloh č. 1. - 415 - 417 a fotografickou a listinnou dokumentaci.
Odůvodnění:
Dne 13. 12. 1975 byl v klubovně organizace SSM v hotelu Zemědělský dům v Přešticích, okr. Plzeň - jih, konán tzv. "Večer poezie a hudby". Večera se zúčastnilo asi 100 návštěvníků.
V programu vystoupil Ivan Jirous z Prahy s přednáškou nazvanou "Zpráva o třetím hudebním obrození", která byla doprovázena promítáním filmových záběrů z vystoupeních některých hudebních skupin s hudebními nahrávkami a dále zpěváci Karel Soukup a Svatopluk Karásek. Žádný z účinkujících neměl povolení k veřejnému vystupování. Text přednášky a některých skladeb obsahoval vulgární a oplzlé výroky, příčící se zásadám občanského soužití. Takové texty byly zejména v písních Sádlo, Spartakiáda, Dělníkův den, Vejplata, Ten kdo, Zelená blbost, Červený vejložky, Tesilová verbež, Rádio, Indie, Mrzák vod Niagáry, Kombajnéři, Podoba a Blazer blues.
Oficiálním pořadatelem této akce byla místní organizace SSM v Přešticích, jíž bylo konání večera povolené MNV v Přešticích, skutečnými organizátory byli však obvinění Karel Havelka, Miroslav Skalický a František Stárek, spolu s účinkujícími a některými dalšími osobami.
Obvinění Karel Havelka a Miroslav Skalický připravovali již od léta 1975 setkání hudebních skupin, které neměly oprávnění k veřejnému vystupování. Setkání zamýšleli jako uskutečnit v Příchovicích u Přeštic. Spojili se proto s Ivanem Jirousem, který jim v dopise ze dne 2. 7. 1975 sdělil, jak by bylo možno vystoupení takových skupin legalizovat (č. 1. 279-280). Od organizace setkání v Příchovicích však obvinění z obavy před možnými následky upustili. Dohodli se však s Jirousem, že by k propagaci takových skupin provedli přednášku o moderní hudbě v Přešticích.
Obviněný Havelka proto navrhl v září 1975 místní organizaci SSM v Přešticích, aby uspořádala ve své klubovně "Večer poezie a hudby" a nabídl se, že ji programově zajistí. V první části měli herci Plzeňského divadla Pod lampou číst verše amerických veteránů války ve Vietnamu, ve druhé části se měla uskutečnit přednáška o moderní hudbě. Vzhledem k pokrokovému námětu projevili členové SSM o tuto akci zájem a aniž se více zabývali programovou částí, dohodli termín konání na 6. 12. 1975 s organizačním zajištěním a požádali MNV v Přešticích o povolení, které jim bylo uděleno. Konání kulturního večera bylo zveřejněno plakáty. Členové divadla Pod lampou účast na něm odřekli a akce byla přeložena na 13. 12. 1975.
Po povolení akce spojil se obv. Havelka s obv. Miroslavem Skalickým, který zajistil vyhotovení pozvánek. Na pozvánkách byla vyobrazena klozetová mísa s vyčnívajícíma rukama. Pozvánky byly určeny pouze pro určitý okruh osob a rozdíleli je obvinění Havelka, Skalický a František Stárek svým známým.
Dne 13. 12. 1975 přijeli do Přeštic lidé sezvaní obviněnými a byla prováděna kontrola pozvánek. Vzhledem k předchozímu zveřejnění se však zúčastnila i veřejnost obviněnými nepozvaná. Obviněný Havelka a Skalický působili jako organizátoři také v průběhu večera, zapůjčili vlastní nahrávky a obviněný Havelka část aparatury.
Obv. Karel Havelka a Miroslav Skalický svou účast na organizování této akce doznávají, obv. Miroslav Skalický doznává také autorství textu písní - Dělníkův den, Vejplata a Tesilová verbež, které byly při veřejné produkci přehrávány. Oba obvinění však tvrdí, že text zprávy i skladeb byly nezávadné a pokud obsahovaly některé "silnější výrazy", zapadaly do celkového rámce přednesu. Dále namítají, že text přednášky ani reprodukovaných skladeb jim nebyl předem znám.
Obviněný František Stárek namítá, že se na organizaci akce nepodílel, byl pouze účastníkem večera a rozdal jenom asi deset pozvánek známým.
Tato obhajoba obviněné nevyviňuje.
Vulgárnost, oplzlost a celková úroveň reprodukovaných textů je patrna z listinných důkazů (č.1 248 - 276), pořízených jednak záznamem z programu večera, jednak se podává z výpovědí svědků Pavla Kalaše, Jitky Němcové, Ondřeje Květoně, Karla Štiky a dalších.
I kdyby obvinění předem neznali přesný text přednášených reprodukovaných skladeb,znali alespoň zaměření přednesu Ivana Jirouse a výrazové prostředky v textech skladeb hudebních skupin, které propagovali. Tato skutečnost je prokazována u obv. Miroslava Skalického především autorstvím některých vulgárních textů, u všech obviněných účastí na podobných akcích, u obv. Havelky také tím, že mimo Ivana Jirouse pozval i oba zpěváky Karla Soukupa a Svatopluka Karáska, což svědčí o znalosti jejich repertoáru a konečně u všech obviněných zajištěné texty téhož charakteru, jaké byly na večeru předneseny.
Reprodukci některých textů nutno posuzovat z právního hlediska jako hrubou neslušnost zejména z toho důvodu, že mělo jít o kulturní akci pořádanou SSM a že na ní byl přítomen větší počet osob, z nichž ta část, která nepatřila do okruhu známých obviněných a nevěděla, že jde o jejich akci, byla nepříjemně překvapena a pohoršena vulgárními a oplzlými texty. Jde proto o čin společensky nebezpečný, jehož znaky jsou uvedeny v ő 202 tr. zákona.
Bez organizování této akce by nebylo došlo v tomto případě k rozšiřování závadných textů. I když tedy obv. Karel Havelka a František Stárek sami jako účinkující nebo autoři takových textů nevystupovali, ale předpokládali je a souhlasili s nimi, odpovídají za jejich rozšiřování, stejně jako účinkující. U obv. Františka Stárka je třeba spatřovat organizování akce již v zajišťování účasti vybraných osob, vytvářejících vhodné prostředí k tomu, aby závadné texty byly veřejně rozšířeny. Dělba úkolů mezi jednotlivé obviněné svědčí o tom, že se plánovitě a promyšleně sdružili k úspěšnému zajištění pořadu dne 13. prosince 1975, což podstatně zvyšuje společenskou nebezpečnost činů, takže jde o organizovanou skupinu. Uspořádání akce v Přešticích bylo jednou z akcí téhož druhu uskutečněných v jiných místech a pro které je Ivan Jirous vazebně stíhán okresním prokurátorem pro Prahu - západ. (Pv 227/76), obvinění jejím organizováním plnili jeden z úkolů v rámci celé skupiny.
Jednání všech obviněných proto zakládá skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví podle ő 9 odst. 2, ő 202 odst. 1,2 tr. zákona a obžaloba na ně je proto právem podána.
V Plzni dne 11. června 1976.
Okresní prokurátor:
podpis nečitelný
kulaté razítko:
Okresní prokuratura Plzeň - jih
Ve dnech 5. a 6. července 1976 proběhlo hlavní líčení před okresním soudem pro Plzeň - jih ve věci proti třem obviněným, kteří byli od 17. 3. t.r. ve vazbě v Plzni - Borech.
Trestně stíháni byli:
1. Karel Havelka, nar. 1950, bytem v Přešticích, stavební mistr, ženatý, otec ročního syna;
2. Miroslav Skalický, nar. 1952, bytem v Chomutově, tesařský dělník, svobodný;
3. František Stárek, nar. 1952, bytem v Teplicích v Čechách, lesní dělník, svobodný;
že se dopustili trestného činu výtržnictví podle ő 202, odst. 1,2 tr. zákona, tj. jako organizovaná skupina, tím, že dne 13. 12. 1975 umožnili v klubu SSM v Přešticích u Plzně veřejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dvou sólových zpěváků, Karla Soukupa a Svatopluka Karáska, které obsahovala hrubé neslušné a vulgární výrazy.
Po zahájení hlavního líčení bylo rozhodnuto o vyloučení veřejnosti. Každý z obviněných si zvolil po dvou důvěrnících, kteří směli být přítomni v soudní síni. Během prvního dne jednání byla přítomna čtyřčlenná skupina pracovníků StB.
Karel Havelka a Miroslav Skalický měli obhájce ex offo, pouze František Stárek měl svého zvoleného obhájce.
Po přednesení obžaloby okresním prokurátorem bylo přikročeno k výslechu jednotlivých obviněných.
Obviněný Havelka vypovídal, že se zajímá o moderní hudbu. Publikoval v tomto směru asi čtyři články. V létě 1975 se nahodile seznámil s Ivanem Jirousem. Během hovoru v restauraci dospěli ke svým společným zájmům o současnou hudbu. Havelka se přesvědčil, že Ivan Jirous, původním povoláním teoretik dějin umění, má rozsáhlé znalosti o směru undergroundové hudby světové i domácí. Navrhl mu tedy, že by mohl nabídnout klubu SSM v místě svého bydliště v Přešticích informativní pořad o tomto speciálním hudebním směru. Ivan Jirous s jeho návrhem souhlasil a slíbil, že je schopen připravit přednášku s ukázkami bez jakýchkoliv finančních nároků. Předseda senátu položil otázku, proč se Havelka obracel na "samorostlého" Jirouse, když přece pro něho jako publicistu v tomto oboru nebylo obtížné získat pro tuto akci odborníka, prověřeného přiměřenou institucí, která je zárukou správného ideového stanoviska. Havelka odpověděl, že Jirouse znal z jeho dřívější publicistické činnosti ve Výtvarné práci do r. 1971 a že věděl, že spolupracoval s hudebními skupinami tohoto zaměření od jejich vzniku u nás. Obsah přednášky do podrobností spolu nerozebírali. Havelka tedy nabídl tuto akci výboru SSM, který ji na podzim téhož roku schválil s tím, že Havelka, který není členem této organizace, ale častěji spolupracoval při přípravě kulturních akcí, zajistí tento večer po stránce obsahové a organizační. Havelka se písemně spojil s Jirousem a postupně bylo dohodnuto datum konání pořadu na 13. 12. 1975. Jirous přislíbil přednášku a ukázky z magnetofonových nahrávek, diapozitivů a filmů. Havelka projevil zájem také o dva zpěváky, o kterých věděl od Jirouse, že zpívají své vlastní písně, Karásek v bluesovém a Soukup ve folkovém stylu. Havelka se ujal také organizace návštěvnosti tohoto pořadu, protože výbor SSM projevil obavy, že se dostaví velmi malý počet zájemců. Za tímto účelem se obrátil na Skalického, kterého znal již delší dobu a požádal ho jako fotografa-amatéra, aby pro tuto příležitost vyhotovil nějaké pozvánky a zčásti je sám rozdal svým známý, o kterých předpokládá, že by je připravovaný pořad zaujal. Skalický mu poslal asi 30 pozvánek. Byl na nich převzat námět ze zahraničního hudebního časopisu (záchodová mísa, jejíhož okraje se zevnitř chápou ruce, jakoby tudy někdo vylézal) a fotomontáží doplněn text, obsahující údaje, že se jedná l "Underground lecture" v Přešticích, datum a doby odjezdů vhodných vlaků z Plzně. Na otázku, co pozvánce říkal, Havelka odpověděl, že ji považoval za vtipnou. Havelka sám některé z těchto pozvánek odeslal, jiné rozdal, místní mládež zval osobně. Někteří členové výboru SSM pozvánku viděli a neměli námitek. Mezi pozvanými činil výběr, aby nepřišli ti, kteří navštěvují běžné diskotéky se zájmem vypít větší množství alkoholu, ale takoví mladí lidé, kteří se o připravovaný pořad zajímají. Proto se obrátil i na své známé mimo okruh bydliště. Tento svůj záměr ještě blíže objasňoval tím, že není třeba vybírat publikum na plakátované a opakované veřejné akce, ale tato že měla být ojedinělá a v uzavřené společnosti místního klubu SSM. Během vlastního pořadu pak sám dohlížel na pořádek. Publikum se chovalo zcela spořádaně. Bylo přítomno asi 80 lidí. V průběhu večera se dostavili příslušníci VB, kteří povedli kontrolu občanských průkazů veškerého publika a několik diváků odvezli na místní VB. Havelka se tam zdržel asi 1/2 hodiny. Když se vrátil do klubu, program pokračoval. VB po provedené kontrole nepožadovala přerušení vystoupení. Asi kolem jedné hodiny požádal Havelka pokladní SSM Jitku Němcovou, zda by provedla sbírku, aby se účinkujícím uhradila nejnutnější režie. Příspěvky byly ve výši 10 Kčs. Havelka uvedl, že Jirousovi dal 300 Kčs, zaprotokolováno bylo dle formulace předsedy senátu, že mu odevzdal "nějakou částku". Po přednesení Jirousovy Přednášky, doprovázené ukázkami, vystoupili S. Karásek a K. Soukup, každý asi se čtyřmi ze svých písniček. Poté Havelka vyzval publikum, že je čas končit a oznámil odjezd vlaku k Plzni. Návštěvníci se v pořádku rozešli. Samoúčelně užité vulgární výrazy neslyšel, k žádné výtržnosti podle jeho mínění nedošlo, nikdo neměl žádné námitky. Na otázku prokurátora, co je pro něho underground, odpověděl Havelka líčením historie tohoto hudebního směru na Západě. Uvedl především jméno Franka Zappy a jeho skupiny Mothers of Invention.
Obviněný Skalický vypovídal, že se od svého přítele Havelky dozvěděl o připravovaném pořadu a byl jím požádán, aby udělal nějaké pozvánky a část jich použil po své známé. Námět zvolil ze zahraničního časopisu, viděl jej přetištěn v několika hudebních magazínech, neví, kterého konkrétně použil. Předseda senátu doplnil, že západoněmeckého. Skalický na otázku, proč volil tak neslušný objekt a ne raději něco našeho, uvedl, že se mu zalíbilo fotografické zpracování i nápad tohoto snímku. Celkem těchto pozvánek zhotovil asi 40. Havelkovi dle vlastní výpovědi poslal asi 10 pozvánek, Stárkovi 7 - 10 s tím, že ho informoval, aby je použil pro sebe a pro své známé. Nic bližšího mu nenapsal, protože sám také nic nevěděl. Několik pozvánek sám ojediněle rozdal, některé nepoužil. Během vlastního programu pomáhal Havelkovi dohlížet na pořádek v sále, protože ho o to požádal, ale nebylo toho vlastně ani zapotřebí. Neslyšel žádné neslušné výrazy, které by mohly někoho pohoršit. Ojedinělá hrubší slova považuje za běžná v hovorové řeči, denně se s nimi setkává na pracovišti, v rozhlase, v televizi i literatuře. Na otázku prokurátora, co si myslí, že je underground, když na pozvánku uvedl "Underground lecture", odpověděl, že je to pokrokový směr v moderní hudbě, rozšířený na Západě. Předseda senátu se tázal, proč se u nás určité hudbě říká podzemní. Skalický vysvětlil, že je to ta hudba, která byla hrána veřejně až do r. 1971, kdy byli nuceni k ústupkům, na něž nepřistoupili a raději hráli neoficiálně. Předseda vyslovil souhlas s institucionálními a ideovými požadavky na hudebníky a Skalický oponoval slovy: "V tom s vámi, pane předsedo, nemohu souhlasit".
Obviněný Stárek vypovídal, že od svého přítele Skalického dostal asi 8 pozvánek. Nic bližšího o pořadu nevěděl. Považoval je za propagační materiál a bez výběru je rozdal svým známým. Sám se vystoupení v Přešticích zúčastnil jako kterýkoli jiný divák. Na organizaci se nijak nepodílel. Na otázku prokurátora, co pro něho znamená undergroundové hnutí, se ohradil, že underground nepovažuje za hnutí, ale za hudební směr. Když prokurátor trval na tom, že v Jirousově přednášce je obsažena ideová náplň toho slova, že se jedná i o životní styl, odpověděl, že snad potud, že lidé mají žít především lidsky.
Během výslechu se předseda senátu pokoušel "výchovně působit" na obviněné a vysvětloval, že v každé společnosti musí existovat "normy normálního soužití normálních lidí", že naše vyspělá společnost musí dbát o zdravý mravní růst především mládeže, aby stačila nárokům pokroku; že mládež naši společnost stojí hodně peněz a že si ji nemůže nechat mravně narušovat sprostotou a vulgaritou; že to, co je pokrokové na Západě, kde ještě nebylo odstraněno vykořisťování, je zaostalé u nás, kde spějeme od socialismu ke komunismu; že lidé, jako obvinění by svou "kulturou" chtěli docílit, aby všichni byli co nejšpinavější, že by lidé nahatí lezli opět po stromech jako opice.
Po krátké polední přestávce líčení pokračovalo výslechem svědků. Osobně bylo předvoláno 5 svědků: čtyři členové výboru mládežnické organizace SSM v Přešticích a jedna dívka z publika.
Jako první byla vyslechnuta Jitka Němcová, pokladní SSM v Přešticích. Byla tázána na hrubé a vulgární výrazy, které slyšela během vystoupení. Odpověděla, že si již nevzpomíná. Předseda senátu ji poučil, že se nemá stydět a že tato slova od ní potřebují slyšet. V průběhu jejího rozpačitého mlčení ji déle než čtvrt hodiny povzbuzoval výrazy: "Musíte nám to říct!... Vzpomínejte, nejste ještě tak stará... Musíte si vzpomenout... Stydíte se je opakovat?... Abych to nemusel říkat já... Tady lidé říkají, že jsou ta slova běžná, tak se nestyďte... Aspoň nějaká, nebylo jich tak moc... Před orgány VB jste to řekla!" Na to svědkyně odpověděla: "Příslušník VB mi přečet nějaký úryvek a tam jsem si vzpomněla, jinak bych si nevzpomněla." Dále trvala na tom, že si na tyto výrazy nevzpomíná. Předseda naléhal dále: "Za sedm měsíců si nemůžete vzpomenout, co jste slyšela?... Veškerý stud stranou!..." Svědkyně: "Já už opravdu nevím přesně..." Předseda: "Tak jaká, jaká sprostá slova, co tam padlo za sprostá slova?... Za tři měsíce se to z mozku nevygumuje..." (za tři měsíce od výslechu na VB). Prokurátor: "Ta škála není tak rozsáhlá..." Toto vše nebylo zaprotokolováno. Poté nechal předseda zaprotokolovat, že svědkyně po delší době a opakovaných výzvách si nemůže vzpomenout na žádné hrubé neslušnosti; že uvedla, že příslušník jí přečetl úryvek a pak ona řekla, že to slyšela. V protokolu uvedla, že neví, jestli to byla ta přednáška, že si pouze myslí, že to byla ona. Přesto si dnes nevzpomíná. Poté přistoupil předseda senátu k přečtení části výpovědi svědkyně, kterou učinila před příslušníky VB, kde se nalézala slova "hovno" a "prdel". Tázal se, zda jsou to ta slova, na která si nemohla vzpomenout. Svědkyně odpověděla, že to bylo tak, jak již řekla. Dále byla dotázána na způsob vybírání peněz během vystoupení. Vypověděla, že asi v 1 hod. ji Havelka požádal, zda by mohla vybrat nějaké peníze pro přednášejícího. Kolik jich bylo vybráno neví, protože akce, které nejsou plakátovány, nejsou také vedeny v peněžních dokladech. Vybírala asi po 10 Kčs. Na otázku Havelky, zda ji požádal o vybírání peněz až ten večer, upřesnila, že o vybírání se už hovořilo na výboru. Prokurátor se tázal, zda Havelka poučil výbor, jaký je význam slova "underground". Svědkyně odpověděla, že hovořil o moderní hudbě, a o významu toho slova že se dozvěděla až od příslušníků. Dále uvedla na otázku předsedy senátu, že nikdo z výboru ani ona nezasahoval do průběhu večera, že v klubu byl pořádek, až dodatečně že výbor hodnotil akci záporně, protože "nic nepřinesla". Na otázku jednoho z obhájců, kdo byl pořadatelem akce, odpověděla, že "Karel s kulturním referentem". Předseda upřesnil, že Karel je Havelka a s poznámkou "no, když jste na tom spolu takhle dobře" svědkyni propustil.
Další svědek Ondřej Květoň vypověděl, že výbor SSM bez výhrad přistoupil na Havelkův návrh uspořádat večer moderní poezie a moderní hudby. Sám toho moc neslyšel, většinu času trávil v šatně. Vulgární slova byla "normální", "lidová": "sračka, hovno". Hodnocení výboru bylo záporné, nikomu se pořad nelíbil. Poté byl svědek poučen předsedou senátu přibližně těmito slovy: "Tohle jste nechali Havelkovi napospas, propříště nebuďte naivní... Ať je to pro vás zkušenost, teď už pozdě bycha honit." Obhájce se pak dotázal, zda sprostá slova vyvolala nějaký ohlas v publiku. Svědek vypověděl, že o ničem takovém neví, a předseda senátu to vysvětlil složením publika. Dále předseda senátu pohovořil o tom, že rozhodně nepřipouští odpovědnost SSM za akci, protože výbor ji dal na starost Havelkovi; že nechce aby za Havelkovo zneužití trpělo SSM, které je "neostřílené", čehož jiní, zkušení a starší, využívají. Havelka se svědka zeptal, zda na výboru mluvil o undergroundu. Předseda otázku přeformuloval slovy: "Otočíme to. Udělal vám Havelka ve výboru přednášku, co je to underground?" Dále se Havelka svědka zeptal na rok jeho narození. Předseda senátu namítl, proč je kladena tato otázka. Havelka poukázal na to, že svědek je stejně starý jako on, který ho měl zneužít. Je mu stejně jako Havelkovi 26 let. Na to reagoval předseda výrokem: "No vidíte, a ještě má problémy!" a pak svědka propustil.
Předseda SSM vypověděl, že hodnocení výboru vyznělo, že by se taková akce neměla opakovat, ale že k žádné výtržnosti nedošlo. Předseda se tázal, zda svědek neslyšel nějaké námitky od členů výboru Klubu během vystoupení. Svědek odpověděl, že ne a že tam vlastně "nikdo nebyl, jeden byl v šatně, druhý vybíral..." Nikdo se však nezmiňoval o žádných námitkách.
Kulturní referent SSM vypověděl, že programu vůbec nebyl přítomen.
Svědkyně Dagmar Karásková se programu zúčastnila jako divák. Uvedla, že pozvánce "neříkala nic". Nepamatuje si vulgární výrazy z přednášky a kytaristy neslyšela, protože odešla dříve. Připouští, že nějaká hrubší slova padla, ale nevzpomíná si jaká. Na údiv předsedy senátu, že si je už nepamatuje a přitom jsou v protokolu, který s ní byl sepsán s příslušníky, uvedla: "Příslušník mi je četl, tak jsem řekla, že jsem je slyšela." Trvala dále na tom, že si nevzpomíná, že už je to dlouho. Z protokolu jí pak byly přečteny úryvky: "ty tvý oči pitomý..." "...se na to vyserem..." Svědkyně i nadále trvala na tom, že jí to přečetl příslušník a tím se jí to vybavilo.
Tím skončil výslech svědků. Havelka požadoval, aby byli předvoláni navržení svědkové obhajoby. Předseda senátu prohlásil, že to považuje za zbytečné, protože ve spisech jsou všechny závadné texty doloženy. Přerušil hlavní líčení s tím, že druhý den se bude pokračovat čtením svědeckých výpovědí.
6. 7. 1976 pokračovalo hlavní líčení. Předseda senátu přečetl jména dvacetiosmi osob vyslechnutých vyšetřujícími orgány a řekl, že z jejich výpovědí budou čteny úryvky, týkající se trestné činnosti v Přešticích. Havelka namítal, že mají být čteny i výpovědi svědků, kteří na vystoupení v Přešticích nebyli vůbec přítomni. Předseda ho ujistil, že soud uváží, co se k trestné činnosti vztahuje a co ne.
Někteří ze svědků ve svých protokolech uváděli, že neslyšeli nic, že nebyl hluk ani jiný nepořádek; jiní popírali vulgarismy; jeden uváděl výrok "zastavte všechny války"; další dva slyšeli vulgární výrazy "do prdele", "hovno", "srát". Jeden svědek uvedl, že slyšel výrok "člověče, čemu se podobáš ve své velikosti...? hovnu".
Tři svědci a zpěvák Soukup uváděli, že se zpívala píseň o sádle, všichni tři obvinění však prohlásili, že se Soukup zmýlil a tuto píseň v Přešticích nezpíval a svědci že byli zřejmě ovlivněni vyšetřujícími orgány, kteří jim texty četli. Toto se obviněných týkalo zejména také textů Skalického, na které byla narážka ve třech výpovědích. Skalický uvedl, že tyto texty nemohl nikdo slyšet, protože byly v jeho soukromém vlastnictví až do chvíle, kdy mu byly odňaty při domovní prohlídce. U jedné svědkyně je výslovně protokolováno, že Skalického texty poznala podle příslušníky předložených opisů. Byl u něho zabaven i text "Sláva systému pana vysavače", který v Přešticích nebyl rozhodně použit, ač jedna svědkyně uvádí, že slyšela "sláva systému rudého vysavače". Jirous vypovídal, (jak čteno z protokolu), k organizačním otázkám vystoupení shodně s Havelkou a o své přednášce uvedl, že byla improvizací podle textu "Zpráva o třetím hudebním obrození", jehož jest autorem.
Dále byl přečten seznam písní, nahraných na magnetofonovém pásku, o kterém uvádí Havelka, že je původním blokem, pořízeným během vystoupení v Přešticích. Nic na něm nechybí ani není navíc. Byly to písně: Pracovní tábor, Rádio, Itřs too late, Svatba v Káni Galilejské, Vy silní ve víře, Řekni ne ďáblovi, Leningrad, Amerika, Indie, Lepší je na skále život svůj mít, Kázání o zkáze Sodomy, Good joke, Pivo, Vojna, Spartakiáda. Většina textů těchto písní byla přečtena z opisů, vložených ve spisech. Větší pozornost byla věnována textům Karla Soukupa. O textech Svatopluka Karáska předseda usoudil, že v nich celkem nic není. Text Soukupovy písně o sádle, o němž je sporné, zda byl hrán, byl přečten "pro dokreslení". Prokurátor dále požadoval čtení textů sbírky "Hever and Vazelína", zabavených u Skalického. Byly čteny písně: Tesilová verbež, Mrzák od Niagary, Dělníkův den, Vejplata, Kombajnéři, Zelená blbost, Podoba (což do Skalického textů nepatří). Prokurátor pak připustil, že uvedení písně Červené vejložky je sporné, protože není v žádném případě dosvědčeno, přesto však i tento text byl "pro informaci" přečten. Všichni tři obžalovaní opakovaně trvali na tom, že zpívány byly pouze písně Karáskovy a Soukupovy, v žádném případě přečtené texty Skalického. Dále pro ukázku byly přehrány dva výňatky z písní Pracovní tábor a Rádio a krátký kousek z písně Itřs too late. K referování obsahu Jirousovy přednášky bylo použito jeho "Zprávy o třetím hudebním obrození". Z ní byla přečtena místa, obsahující hrubé a vulgární výrazy, a bylo poukázáno na společensky nebezpečnou ideologii hnutí undergroundu, jak plyne z Jirousova textu.
Jednání pokračovalo čtením posudků obviněných z pracovišť a místa bydliště. Všechny posudky byly příznivé až pochvalné. Ani jeden z obviněných neměl jedinou neomluvenou pracovní směnu. Z četby záznamu z trestního rejstříku vyplynulo, že Havelka se od r. 1973 do r. 1974 ilegálně zdržoval v zahraničí a byl po svém návratu odsouzen k 18 měs. nepodmíněného trestu odnětí svobody. Na jeho vlastní žádost mu byla v prosinci 1974 udělena milost presidentem republiky. Skalický měl záznam o podmínečném trestu pro nezvládnutí motorového vozidla. Jednalo se o trest 10 měsíců s podmíněným odkladem na jeden rok. V průběhu této lhůty se osvědčil. Stárek žádný záznam v trestním rejstříku neměl.
Na závěr hlavního líčení předložil předseda senátu fotodokumentaci k dokreslení charakteru obviněných. Havelka proti tomuto souboru zabavených soukromých fotografií namítal, že je viděl prvně během vyšetřování a nechápe, co mohou o jeho charakteru říci tam zařazené dvě jeho svatební fotografie a jedna, kde je se skupinou přátel. Prokurátor si ještě vyžádal přečtení básně "Revoluce", rovněž zabavené u Skalického, "na dokreslení". Skalický vyžadoval, aby tato báseň byla čtena z jeho vlastního záznamu, který obsahuje dodatek, a nikoli z přepisu, pořízeného během vyšetřování. V dodatku je výslovně řečeno, že tato "báseň" je sestavena z nejrůznějších citátů. Havelka pak svědčil, že tento text viděl poprvé při vyšetřování a že v něm může některé citáty identifikovat. Jmenoval jejich autorské skupiny a upřesnil, že vůbec nepatří k undergroundovému hudebnímu směru a že ani tuto "báseň" není možno vydávat za ideologii undergroundu.
Závěrečná řeč prokurátora vycházela z toho, že při vystoupení dne 13. 12. 1975 v klubu SSM v Přešticích došlo k trestnému činu výtržnictví, protože vyšetřování nevývratně potvrdilo, že zde byly veřejně před větším počtem mladých osob zveřejněny texty, obsahující hrubé neslušnosti. Uvedl, že se jedná o organizovanou skupinu, která v napojení na skupinu Jirousovu pořádá akce v mravně závadném duchu a směřující proti zřízení. V pozadí spatřuje undergroundové hnutí, které si obvinění ani jako takové neuvědomují, ale sám Timothy Leary uvádí souvislost tohoto hnutí s požíváním drog. U nás jsou podmínky zcela jiné a nelze přehlédnout zřejmou společenskou nebezpečnost undergroundového hnutí. Bude jako takové u nás ostře stíháno. Přiznal obviněným polehčující okolnost předchozí beztrestnosti a dobré pověsti pracujících a navrhl obviněným Havelkovi a Skalickému nepodmíněný trest v horní polovině stanovené výše a Stárkovi v dolní třetině, všem pak výkon v první skupině nápravné. Dále navrhl propadnutí zabavených věcí.
Obhájce obžalovaného Havelky vycházel z toho, že všichni obvinění jsou žalováni z hrubé výtržnosti a přitom se jí sami nedopustili. Havelkovi nebylo napřed známo, jak se budou přesně účinkující chovat. Underground považuje za hudební odnož. Obhájce navrhl zproštění obžaloby pro nedostatek subjektivních i objektivních důkazů viny. Nevyhoví-li soud tomuto návrhu, pak přiměřený trest podmíněný.
Obhájce Skalického vyšel z toho, že pro jeho mandanta je pojem undergroundu spojen s hudbou. Celé akce se zúčastnil pouze jako fotograf a jako divák. Poukázal na to, že bez viny není organizace SSM, která byla vlastně pořadatelem vystoupení. Také příslušníci VB po provedené kontrole vystoupení nepřerušili. Skalický se nedopustil trestného činu ani pomoci k tomuto činu. Nepříslušel k žádné organizované skupině. Navrhl zproštění obžaloby.
Obhájce Stárka poukázal na to, že v průběhu hlavního líčení se soud chtěl především dopátrat mentality obviněných. Hleděl na to, jak vypadají, a nešlo ani tak o to, co se skutečně stalo. Nejsou naplněny znaky zažalovaného trestného činu. Nedošlo ani k dohodě mezi jednotlivými obviněnými navzájem, ani mezi nimi a Jirousem. Stárka se toto týká plnou měrou. Rozdal pouze 7 - 10 pozvánek. Underground považuje za hudební směr a nikoli hnutí. Program v Přešticích považoval za informativní. Nebyl členem organizované a vůbec žádné skupiny, která předpokládá řídící centrum. Přímým pachatelem není nikdo z obžalovaných. Vulgární slova v minimálním rozsahu a jejich společenská nebezpečnost nepostižitelná. Je básnicky nosné užít např. srovnání lidské domýšlivosti s "hovnem". Podobné doklady jsou v literatuře (Zola, Šrámek, Švejk). Minimální je tedy i společenská nebezpečnost přímých viníků. Navrhl zproštění obžaloby.
Po krátké poradě vynesl soud rozsudek jménem republiky, jímž odsoudil všechny obviněné k nepodmíněným trestům v první nápravné skupině, a to
Havelku na dva a půl roku,
Skalického na jeden a půl roku,
Stárka na osm měsíců.
Havelka oznámil, že podává odvolání, ostatní dva odsouzení se nevyjádřili. Rovněž prokurátor se nevyjádřil k otázce odvolání.

Praha, 8. července 1976
1 T 210/76
Československá socialistická republika
Rozsudek
jménem republiky
Okresní soud Plzeň - jih rozhodl po hlavním líčení konaném ve dnech 5. a 6. 7. 1976 v senátě složeném z předsedy Jaromíra Telína, prom. práv. a soudců Karla Fládra a Josefa Marka,
takto:
Obžalovaní:
1) Karel Havelka,
nar. 12. 7. 1950 v Plané u Mar. Lázní, okr. Tachov, zaměst. jako mistr u n.p. Silnice, závod 02 Plzeň, bytem Přeštice, Komenského čp. 97, okr. Plzeň - jih, t.č. ve vazbě v NVÚ-MS Plzeň - Bory,
2) Miroslav Skalický,
nar. 31. 8. 1952 v Praze, zaměst. jako tesař u podniku Vojenské stavby, závod Praha, výrobní správa Litoměřice, bytem Plzeň, Nad Týncem čp. 39, přechodně bytem Chomutov, tř. Rudé armády čp. 807/34, tč. ve vazbě v NVÚ-MS Plzeň - Bory,
3) František Stárek,
nar. 1. 12. 1952 v Plzni, zaměstnán u Státních lesů, lesní závod Česká Lípa, polesí Mařenice, okr. Česká Lípa, bytem Lipová čp. 51, okr. Teplice, t.č. ve vazbě v NVÚ-MS Plzeň - Bory,
jsou vinni, že
dne 13. 12. 1975 v Přešticích, okr. Plzeň - jih, ve vzájemné dohodě a v dohodě s Ivanem Jirousem a dalšími osobami pod záminkou kulturní akce místní organizace SSM v Přešticích, zorganizovali a umožnili veřejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dalším osobám, při kterém byly přehrávány, zpívány a předneseny před větším počtem posluchačů vulgární a oplzlé texty,
tedy dopustili se veřejně hrubé neslušnosti a čin spáchali jako členové organizované skupiny,
čímž spáchali
trestný čin výtržnictví podle ő 9 odst. 2, ő 202 odst. 1,2 tr. zák.
a odsuzují se
podle ő 202 odst. 2 tr. z.
1) Obžalovaný Karel Havelka k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1/2 (dva a půl) roku.
2) Obžalovaný Miroslav Skalický k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18ti (osmnácti) měsíců.
3) Obžalovaný František Stárek k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců.
Podle ő 39 a) odst. 2 písm. a) tr. z. se obžalovaní pro výkon uložených trestů zařazují do I. NVS.
Odůvodnění
Z vyšetřovacího spisu, z výpovědí svědků a z výpovědi obžalovaných zjistil soud následující skutkový stav:
Obžalovaní jsou stoupenci tzv. "moderní hudby". Pokud byla někde organizovaná vystoupení skupin a souborů tzv. moderní hudby, tak se obžalovaní těchto akcí zúčastňovali. Když se pak obžalovaný Havelka seznámil s Ivanem Jirousem, který se vydává za znalce této "moderní hudby", došlo k dohodě, že Havelka provede opatření, aby se v mládežnickém klubu v Přešticích uskutečnil večer "moderní hudby". Jirous s návrhem Havelky byl srozuměn s tím, že bude mít referát o "moderní hudbě" a že s ním přijedou jeho známí, kteří jej budou ve vystoupení doplňovat reprodukovanou hudbou, promítáním filmů a diapozitivů. Protože Havelka byl dobrý známý Skalického i Stárka, tak se především obrátil na Skalického s tím, zda ten mu pomůže zorganizovat účast zájemců o "moderní hudbu" a zda na tento večer opatří pozvánky. Mezi oběma došlo k dohodě s tím, že o distribuci pozvánek se postará také obžalovaný Stárek. Obžalovaný Havelka také jednal s výborem SSM v Přešticích, který přesvědčil o výhodnosti této přednášky, že si účast zajistí sám a že účinkující nebudou požadovat žádnou úhradu a proto s tím organizace nebude mít žádné problémy. Mimoto dále sliboval, že před vystoupení o "moderní hudbě" zařídil účast plzeňského divadla Pod lampou. Organizace SSM pomocí plakátu také zvala především účastníky na akci, kterou mělo zajišťovat divadlo Pod lampou. Obžalovaný Havelka členy výboru neseznámil s tím, že na večer "moderní hudby" byly zhotoveny Skalickým zvláštní pozvánky a tuto pozvánku také nikomu z výboru neukazoval. Když pak Havelka některým svým známým poslal několik pozvánek, aby pomohli zajistit účast na připravovaném večeru, pak v dopise ještě zdůrazňoval, o jakou skupinu osob na tomto večeru má především zájem. Obžalovaný Skalický tedy po dohodě s obžalovaným Havelkou zhotovil asi 40 pozvánek, z nichž část dal Havelkovi, část jich předal obžalovanému Stárkovi, aby ten tyto předal svým známým a zbytek těchto pozvánek pak obžalovaný rozdělil mezi své známé. Všichni obžalovaní se z předchozích srazů znali s Ivanem Jirousem, znali také jeho názory a bylo jim také známo, co je předmětem hudby, kterou se snažili vydávat za hudbu "moderní". Přesto že jim byl znám obsah textu některých písní, případně v jakém duchu se texty písní nesou, zorganizovali uvedený večer, na kterém pak bylo Jirousovi a jeho skupině umožněno, aby před větším počtem posluchačů byly předneseny, přehrávány a také zpívány písně vulgárního zaměření s oplzlými texty, když obdobného zaměření byl i referát, který přednesl Jirous.
Obžalovaný Havelka k věci uvedl, že prý se s Jirousem setkal náhodně. Protože on sám má zájem o džezovou hudbu a při rozmluvě s Jirousem zjistil, že ten se zajímá o "moderní hudbu", tak prý si celkem začali rozumět a skutečně mezi nimi došlo k dohodě, že se obžalovaný postará o to, aby Jirous mohl vystoupit se svým programem a referátem o "moderní hudbě". O tomto svém záměru pak seznámil především Skalického, s kterým se občas stýkal a o kterém rovněž věděl, že o tento žánr má zájem. Hájí se tím, že on sám prý neměl představu o tom, že by obsah referátu Jirouse a texty písní, které měly být zpívány, obsahovaly oplzlé výrazy a že by svým obsahem byly vulgární. Při jednání s pracovnicí na ONV prý zjistil, že pro klubovou činnost a pokud potom jde o vystoupení pro skupinu pozvaných osob, není třeba žádného povolení k akci. Z toho důvodu prý večer o "moderní hudbě" nikde o žádné povolení nežádal, neboť tento večer měl proběhnout toliko za účasti pozvaných osob. Potvrdil však, že před touto akcí měl dojednáno s režisérem divadla Pod lampou, že toto divadlo vystoupí s večerem poezie a na toto vystoupení byl vyžádán příslušný souhlas národního výboru. On sám se domnívá, že během večera probíhalo vše klidně a pokud prý bylo použito některých vulgárních, příp. oplzlých výrazů, jak v referátu Jirouse, pak i v písních, které zpívali přítomní interpreti, pak se domnívá, že to nebylo v rozporu s morálními zásadami a zdůrazňuje, že prý i klasici ve svých dílech častokrát používají výrazů, které se dají označit za vulgární. Obžalovaný dále potvrdil, že on sám rozeslal svým známým několik pozvánek, když ani pozvánka, kterou měl, se mu nezdála závadná, hodnotil ji jako vcelku dobrou. Přiznává, že pozvánku ve výboru SSM neukazoval, i když se domnívá, že některé členy organizace s touto pozvánkou seznámil. Přiznává však, že výboru organizace SSM žádné pozvánky k dispozici nedal. O distribuci těchto pozvánek se postarali jeho známí. Pokud prý během večera zaslechl některé vulgární výrazy, tak tomu nepřikládal žádnou váhu, neboť prý tyto výrazy zapadaly do textu a z toho důvodu také neprováděl žádné opatření v tom směru, když vlastně vystupoval jako pořadatel, aby se od podobných vulgárností na večeru upustilo.
Obžalovaný Skalický rovněž potvrdil, že se znal velmi dobře s Havelkou, znal také jeho zájmy a potvrdil rovněž, že se znal také s Jirousem, s kterým se sešel několikrát, ale referovat prý ho ještě neslyšel. Obžalovaný také potvrdil, že byl sběratelem textů tzv. "moderní hudby", že dokonce se pokoušel o vlastní texty. Potvrdil také, že se zúčastňoval srazů, na kterých byla hlavním obsahem "moderní hudba". Stejně také znal obžalovaného Stárka, s kterým se stýkal a který ho také navštěvoval. Obžalovaný potvrdil, že se dohodli s Havelkou, že by bylo dobré zorganizovat večer "moderní hudby". Když pak Havelka přišel s termínem, kdy může přijít Jirous, tak zhotovil asi 40 pozvánek, z nichž část si ponechal a tyto pozvánky předával svým známým, část těchto pozvánek dal Havelkovi a druhou část svému dobrému známému Stárkovi, který rovněž měl zajistit na uvedený večer své známé. I obžalovaný byl toho názoru, že pokud v referátě Jirouse a v textech některých písní, které zde byly reprodukovány, nebo zpívány, byly nějaké vulgárnosti, pak se domnívá, že se to nedá kvalifikovat jako neslušnost, neboť prý některá vulgární slova zapadala do textu a on si myslí, že "v uměleckém projevu" se takové výrazy nemohou vyloučit. Během večera pomáhal částečně při organizaci a i on potvrdil, že obsahová náplň večera se mu jevila jako nezávadná a z toho důvodu neprováděl žádná opatření, která by směřovala k usměrnění řečníka, případně k usměrnění interpretů písní.
Obžalovaný Stárek před soudem potvrdil, že se znal velmi dobře s Havelkou i s obžalovaným Skalickým, že se spolu také stýkali, a to na různých srazech a při tom se také vzájemně navštěvovali. On sám prý se aktivně nepodílel na organizování večera. Dozvěděl se pouze od Skalického, že se bude konat večer "moderní hudby" a přitom mu prý Skalický předal několik propagačních fotografií na uvedený večer. Skalický prý mu zdůrazňoval, že uvedený večer organizuje SSM. Z toho důvodu on byl přesvědčen o tom, že je všechno v pořádku. O obsahové náplni večera neměl žádnou představu. Jediné co prý udělal bylo to, že propagační materiál, který dostal od Skalického, předal svým známým a sám potom také do Přeštic na vystoupení Jirouse jel. Potvrzuje, že Jirous mu nebyla osoba neznámá, že Jirouse znal. Během večera byl v sále pouze jako divák a podle jeho názoru obsah referátu a přednesení písní by označil jako nezávadné.
Z trestného činu jsou obžalovaní usvědčeni provedenými důkazy. Z výpovědí svědků Němcové, Květoně, Samka a Kroupy, jakož i dalších bylo zjištěno, že obžalovaný Havelka jako nečlen SSM přišel jednou do výboru organizace a zde se nabídl, že by mohl zorganizovat večer "moderní hudby". Jeho první návrh byl zamítnut s tím, že organizace nemá finanční prostředky, aby mohla takový večer hradit, protože se oprávněně předpokládalo, že pokud by mělo jít o hodnotný večer, že by to vyžadovalo vynaložení určitých finančních prostředků. Podruhé potom Havelka přišel s tím, že má zajištěnou skupinu, která si nečiní nároky na žádnou odměnu. Mimoto také hovořil o tom, že vedle "moderní hudby" bude také večer poezie, který projednal s režisérem divadla Pod lampou. Protože organizace neměla námitek, když obžalovaný se zavázal, že si zajistí účast, tak byl vysloven souhlas s tím, že organizace dá k dispozici svoji klubovní místnost. Většina těchto svědků nesledovala zcela průběh večera, jako např. Samek, ani Kroupa, ani Květoň, neboť ti se zabývali jinými otázkami, pouze svědkyně Němcová potvrdila, že občas nahlédla do sálu, kde probíhala přednáška a promítaly se filmy a připouští, že zaslechla některé vulgární výrazy, na které však po odstupu času údajně zapomněla. Při hodnocení této výpovědi svědkyně nebylo možno přehlédnout tu skutečnost, že se zná velmi dobře s manželkou obžalovaného Havelky a že byla v dobrém poměru i k samotnému obžalovanému Havelkovi. Svědci se také shodli v tom, že na uvedeném večeru byla skutečně zvláštní skladba posluchačů. Sám svědek Samek jako předseda organizace vypověděl, že Havelka mu neukazoval žádnou pozvánku, která by měla být rozesílána a také výbor organizace se k této pozvánce nevyjadřoval. Svědkyně Karásková, která byla u soudu slyšena, vypověděla, že průběh večera ji do určité míry zklamal, i ona připouští, že na tom večeru mohla slyšet některá vulgární slova, která tam byla pronášena. Jirous, který byl ve věci také vyslechnut, potvrdil, že tam přednesl referát, který byl zajištěn u obžalovaného Havelky. Svědek Soukup vypověděl, že byl požádán Jirousem, aby s ním jel do Přeštic a aby zde zazpíval některé své písně s názvem Amerika, Sádlo a Spartakiáda. Potvrzuje, že tam s ním byl jako zpěvák Svatopluk Karásek. Karásek jako svědek rovněž potvrdil, že byl požádán Jirousem, aby zde zazpíval některé své písně a tak se při zpěvu střídal se Soukupem. Jak tito svědci tak i ostatní svědci shodně potvrzují, a to Hanzlíková, Rež, Bošek, Štika, Koran, Albert, Schubert, Synáč, Kasl, Maňák a další shodně potvrzují, že začátek večera se opozdil, neboť prý se čekalo na příjezd divadla Pod lampou, Jirous pak začal se svým referátem, přičemž mezi mluvenými slovy byla použita reprodukovaná hudba, diapozitivy i film. V poslední části večera potom vystupovali zpěváci Soukup a Karásek. Svědci se shodují na tom, že reprodukovaná hudba v některých případech nekvalitní, stejně tak i zpěv obou zpěváků některé posluchače zklamal, přičemž svědci potvrzují, že tam byla pronášena nevhodná slova, obsažená jak v referátu tak v některých textech písní. Protože obžalovaný Havelka natáčel na magnetofonový pásek především vystoupení obou zpěváků a to Soukupa a Karáska, pak bylo možné z tohoto pásku zjistit, že byly zpívány písně a to Pracovní tábor, Radio, Itřs too late, Svatba v Káni Galilejské, Řekni ne ďáblovi, Leningrad, Amerika, Indie, Lepší je na skále život svůj mít, Gud Džouk, Pivo, Vojna, Spartakiáda a jak sám zpěvák Soukup uvedl, zpíval zde také píseň Sádlo. Z textů písní, které měl soud k dispozici, bylo možné zjistit, že většina z nich je obsahově závadná a že řada z nich má v textu vulgární a oplzlé výrazy. Stejný obsah má i referát, který přednesl Jirous na uvedeném večeru. Jak referát, tak obsah většiny písní znevažuje a zesměšňuje společenské hodnoty, kterých bylo dosaženo a zřejmě důrazu tomu měla dát i řada vulgárních slov, které jednotlivé texty obsahují. Soud právě tuto skutečnost hodnotí jako hrubou neslušnost, které se dopustili nejen ti, kteří na večeru vystupovali, ale i obžalovaní. Obžalovaní se snaží tvrdit, že nevěděli o tom, jaký bude obsah referátu a jaký bude obsah písní. Soud ale nemohl přehlédnout, tu skutečnost, že všichni obžalovaní se vzájemně velmi dobře znali. Znali se také velmi dobře i s Jirousem a znali také názory Jirouse. Obžalovaní se sami zúčastnili již v předchozí době podobných akcí organizovaných na jiných místech. Všichni tři byli také sběrateli textů písní, které měly reprezentovat "nový hudební směr". Zejména pak obžalovaný Skalický měl k dispozici texty některých písní, které byly na uvedeném večeru zpívány. Je tedy nesporné, že když obžalovaní byli dobrými známými Jirouse, a to ani jeden z nich nepopírá, tedy znali jeho nazírání na současnou společnost a mimoto sbírali texty písní, které měly reprezentovat "nějaký nový hudební směr", pak je tedy nesporné, že obžalovaní věděli o tom, co bude asi na programu uvedeného večera. Obžalovaní tedy věděli, že na uvedeném večeru se budou prezentovat takové písně, které svým obsahem znevažují a zesměšňují stávající společenské hodnoty a věděli také o tom, že tyto písně se ve svých textech nevyhýbají ani vulgárním oplzlým výrazům. Pokud obžalovaní sice neznali přesný program večera, pak ale věděli, co si pod večerem "moderní hudby" mají představovat a že tedy taková "moderní hudba" bude prezentována, s tím byli všichni obžalovaní srozuměni. Proto také ani jeden z nich během večera nepronesl žádnou výtku, ani připomínku na nevhodnost přednášeného materiálu a že tento materiál vybočuje z norem morálky. Jak již bylo konstatováno hrubé znevažování a zesměšňování společenských hodnot spolu s vulgárními výrazy, je třeba kvalifikovat jako hrubou neslušnost. Protože obžalovaní byli organizátory tohoto večera, přičemž na uvedeném večeru, jak bylo zjištěno, bylo přítomno kolem 90 osob, pak nelze učiniti jiný závěr, nežli ten, že k uvedené hrubé neslušnosti došlo za přítomnosti široké veřejnosti. Pokud se snaží obžalovaní zlehčit svoji vinu tvrzením, že šlo údajně o pozvané osoby, pak tato skutečnost nemění nic na tom, že šlo o veřejnost a zejména pak především o mladé lidi, na jejichž myšlení bylo skutečně nevhodně působeno. Nelze přehlédnout i to, že mladého nezkušeného člověka lze snadněji ovlivnit a o to obžalovaným, jak se ukazuje, zřejmě šlo. Je nesporné, že obžalovaní skutek spáchali také jako členové organizované skupiny, když tuto skupinu je třeba chápat v širším slova smyslu a pro tento případ je třeba zde zahrnout i Jirouse, který byl s obžalovanými v úzkém kontaktu a obžalovaní s ním také úzce spolupracovali. Protože jednání obžalovaných naplnilo znaky trestného činu výtržnictví podle ő 202 odst. 1 a 2 tr.z. uznal je soud vinnými.
Při úvaze o trestu bylo soudem přihlédnuto ke všem hlediskům, která jsou rozhodná pro ukládání trestu. Soud přihlédl ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, který je v daném případě zvyšován tím, že obžalovaní zorganizovali "kulturní akci", která ve svém obsahu propagovala zvrácený pohled na společnost a na to, čeho společnost dosáhla do současné doby. O jaké kulturní hodnoty šlo obžalovaným, to je charakterizováno na jedné straně obsahem textu referátu a obsahem písní a výsledek se pak ukazuje na připojené fotodokumentaci, která nasvědčuje tomu, že by si obžalovaní měli uvědomit, že lidstvo již překonalo podmínky prvobytně pospolného společenského pořádku a že cílem lidského snažení není aby se vracel k principům života, které člověk již dávno překonal. Míra zavinění je u obžalovaného Havelky velmi výrazná, nižší je u Skalického a u Stárka. Soud vycházel při hodnocení míry zavinění a podílu jednotlivých obžalovaných na organizaci uvedeného večera.
O obžalovaném Havelkovi bylo zjištěno, že v místě bydliště není na jeho chování žádných stížností. Veřejných a politických akcí organizovaných ve městě se nezúčastňoval. Před KOVP projednáván nebyl. Ze zprávy, kterou poslal zaměstnavatel, lze zjistit, že obžalovaný své práci rozumí, že je dobrým pracovníkem a že své úkoly na pracovišti plnil dobře. U tohoto obžalovaného nemohl soud přehlédnout, že byl Okresním soudem Plzeň - jih rozsudkem ze dne 25. 2. 1974 č.j. 1 T 28/74 odsouzen pro trestný čin opuštění republiky podle ő 109 odst. 2 tr. z. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18ti měsíců. Tohoto trestného činu se obžalovaný dopustil tím, že dne 29. 4. 1973 vycestoval na řádné povolení s CKM do Japonska a od 25. 5. 1973 se zdržoval bez povolení v cizině. Obžalovaný se potom sám vrátil do ČSSR a požádal si o prominutí trestu, když ve své žádosti uváděl, že teprve v cizině poznal, jaké se dopustil chyby, když opustil ČSSR, uváděl, že prý byl k tomuto činu sveden špatným příkladem jeho společníků a působením propagandy a teprve během pobytu v USA poznal svůj omyl, poznal život tamní společnosti a proto se vrátil domů. President republiky obžalovanému uvěřil, že se chce řádně zapojit do budovatelského úsilí a rozhodnutím ze dne 3. 12. 1974 obžalovanému výkon trestu odnětí svobody prominul. Toto počínání obžalovaného je třeba posuzovat jako určitý druh pokrytectví, na jedné straně zdůrazňuje tu skutečnost, že teprve v cizině poznal, co mu socialistická společnost skutečně dává a na druhé straně i když byl přijat opět jako řádný občan socialistického státu a bylo mu dokonce umožněno, aby se mohl společensky uplatnit podle kvalifikace, pak obžalovaný se stává organizátorem akce a dále se jedná o osobu, která byla soudem odsouzena k nepodmíněnému trestu, pak soud u tohoto obžalovaného shledal jako přiměřený trest trest odnětí svobody v trvání dvou a půl let, který obžalovaný vykoná v I. NVS.
O obžalovaném Skalickém bylo zjištěno, že v místě trvalého bydliště požíval dobré pověsti, vyrůstal v dobrých rodinných poměrech. Zúčastňoval se také akcí a brigád, které organizoval občanský výbor a jeho pracovitost byla kladně hodnocena. Ze strany veřejnosti byly k jeho osobnosti připomínky toho druhu, že by měl víc dbát na své vzezření. Když se potom přestěhoval do Chomutova, nebylo o něm nic bližšího v trvalém bydlišti známo. Na pracovišti byl hodnocen jako dobrý pracovník. Politicky prý ale angažován nebyl a také prý se neangažoval v masových složkách. Je kvalifikován jako osoba uzavřené povahy, když vůči spoluzaměstnancům se prý choval neutrálně. Bylo zjištěno, že obžalovaný byl jednou soudně trestán a to 23. 1. 1974 okresním soudem v Chomutově a pro trestný čin podle ő 224 odst. 1,2 tr. z. a 130 odst. 1,2 tr. z. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců podmíněně na jeden rok. Usnesením ze dne 19. 11. 1975 bylo pak vysloveno, že se odsouzený ve zkušební době podmíněného trestu osvědčil, a proto je třeba na něho hleděti jakoby nebyl souzen. Z připojené fotodokumentace je patrné, že pokud se obžalovaný v místě bydliště a na pracovišti choval dobře, pak na jiných místech vystupoval způsobem, že to muselo vzbuzovat oprávněné pohoršení. Vzhledem k rozsahu účasti obžalovaného na trestném činu a s ohledem na jeho dosavadní život má soud za to, že přiměřeným trestem bude trest odnětí svobody v trvání 18ti měsíců, který vykoná v I. NVS.
O obžalovaném Stárkovi bylo zjištěno, že v místě bydliště není příliš znám. Na pracovišti v polesí Mařenice, kde pracoval od 19. 1. 1976 se o něm píše, že pracuje jako dělník v lesopěstovní činnosti. Pracovní morálka je hodnocena jako vcelku dobrá, se zájmem o prováděnou práci. V jednotlivých měsících odpracoval následující dny a to v lednu 7, v únoru 2, v březnu 12. Ve zprávě se poukazuje na to, že v době od 28. 1. do 16. 2. 1976 byl přidělen na práci u MěNV, neboť pro nepřízeň počasí, které neumožňovalo práci v lese. Na společné ubytovně měl chování slušné a nebyl projednáván pro porušení pracovní kázně. Soudně trestán ještě nebyl. Jestliže tedy obžalovaný v místě bydliště a na pracovišti své povinnosti plnil a nelze mu v tomto směru nic vytknout, pak na druhé straně z připojené fotodokumentace lze u tohoto obžalovaného zjistit, že i u něho se projevuje určitá výstřednost, která se projevuje tak, že na veřejnosti vystupuje v oblečení, které musí vzbuzovat jistě pohoršení. Protože podíl obžalovaného na organizování večera byl menší a obžalovaný stojí před soudem poprvé, pak dospěl soud k závěru, že u obžalovaného postačí trest kratšího trvání. Soud uložil jako přiměřený trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců s tím, že obžalovaný jej vykoná v I. NVS.
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podati odvolání do 8 dnů od jeho doručení u podepsaného soudu.
V Plzni dne 6. července 1976
Za správnost vyhotovení:
podpis nečitelný
Předseda senátu:
Jaroslav Telín, prom. práv. v.r.
Okresní soud
Plzeň - jih
Dne 3. 9. 1976 zrušil krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu pro Plzeň - jih, jímž byli odsouzeni dne 6. července Karel Havelka k 30 měsícům, Miroslav Skalický k 18 měsícům a František Stárek k 8 měsícům nepodmíněných trestů pro trestný čin výtržnictví, údajně spáchaný v Přešticích u Plzně v prosinci loňského roku.
Odvolací řízení bylo tentokrát vedeno za přítomnosti veřejnosti. Předseda senátu se však ještě před zahájením přesvědčil osobním dotazem, že ze strany obžalovaných jsou přítomni pouze příbuzní. Dále byla jednání přítomna asi desetičlenná skupina osob, které nebyly veřejně prohlášeny a v soudní síni byly přítomny dříve než byli vpuštěni příbuzní. Dále byl jednání přítomen neprohlášeně údajně předseda krajského soudu v Plzni.
Jednání proběhlo poměrně věcně a korektně. Byly přečteny části z šesti usvědčujících výpovědí a vybrané zhudebněné texty, které svědčily v neprospěch obviněných. Mezi těmito texty byly i tentokrát použity i takové, které nebyly nikdy zveřejněny a byly získány při domovních prohlídkách. Nebyl ze spisů použit žádný materiál, který by svědčil ve prospěch obhajoby.
Byly rovněž čteny posudky obviněných z místa bydliště a z pracoviště, všechny byly příznivé.
Obviněného Havelku obhajoval JUDr. Syka, obhájce Skalického Dr. Hurdálek byl substituován Drem. Tibitanclem, Stárka hájil dr. Janda, všichni členové AP Plzeň. Všechny řeči obhájců prokazovaly nevinu obžalovaných. Zejména napadaly původní rozsudek v tom bodě, že by se obvinění sami dopustili činu trestného výtržnictví a to v organizované skupině. Dr. Tibitancl se šíře věnoval obhajobě napadeného hudebního směru, který zapojil do širších kulturně historických souvislostí. Dr. Syka se odvolával na jurisdikát Nejvyššího soudu k trest. činu výtržnictví z letošního roku. Obv. Havelka měl svou obhajobu zpracovánu písemně asi na šesti stranách. Nebylo mu umožněno, aby ji přečetl, a na Havelkovu žádost ji soud zařadil do spisu s tím, že k ní bude přihlédnuto.
Všichni obvinění trvali na tom, že jsou nevinní. Prokurátor trval na žalobě v původním rozsahu a žádal potvrzení trestů vyměřených okresním soudem.
Krajský soud zrušil původní rozsudky okresního soudu ve všech případech jak co do viny, tak co do výše trestu.
Obvinění byli uznáni vinnými trestným činem: Havelka a Skalický - organizátorství trestného činu výtržnictví (ő 10, odst. 1, písm. a), Stárek - pomoci k tomuto jednání (ő 10, odst. 1, písm. c) a to vše k ő 202, odst. 1, tr. z.
Těchto trestných činů se dopustili tím, že zorganizovali přes SSM v Přešticích hudební vystoupení a zajistili účinkující Jirouse, Karáska a Soukupa, přičemž obvinění věděli, že se bude zpívat. Z použitých svědeckých výpovědí vyplynulo, že v písních i v referátu Jirouse byly vulgární a závadné výrazy. V sále bylo asi 100 osob a produkce byla volně přístupná. Ve zdůvodnění rozhodnutí soudu bylo zdůrazněno, že výrok o vině a trestu byl zrušen zejména proto, že "obvinění nejednali jako členové organizované skupiny". K tomu je zapotřebí plánovitosti a dlouhodobé činnosti a ta to nebyla.
Při rozhodování o výši trestu bylo přihlédnuto k míře společenské nebezpečnosti a míře zavinění a k jejich dosavadnímu způsobu života. Karel Havelka byl odsouzen k 15 měsícům nepodmíněného trestu odnětí svobody, Miroslav Skalický byl odsouzen k 9 měsícům nepodmíněného odnětí svobody. Oba v I. nápravné skupině.
František Stárek byl odsouzen ke 4 měsícům odnětí svobody s podmíněným odložením do dobu 1 roku.
Soudní spisy jsou údajně opatřeny razítkem ministerstva spravedlnosti, které si je vyžádalo k nahlédnutí.


5 To 235/76
Československá socialistická republika
Rozsudek
jménem republiky
Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 3. 9. 1976 v senátě složeném ze soudců JUDr. Zdeňka Holého jako předsedy, Karla Hasche a JUDr. Miroslava Tlapáka takto:
K odvolání obžalovaných Karla Havelky, Miroslava Skalického a Františka Stárka zrušuje se podle ő 258 odst. 1, písm. d) tr. ř. rozsudek okresního soudu Plzeň - jih ze dne 6. 7. 1976, č.j. 1 T 210/76-470 ve výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o trestu a podle ő 259, odst. 3 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že
obžalovaní
1. Karel Havelka,
nar. 12. 7. 1950 v Plané u Mariánských Lázní, okr. Tachov, mistr n.p. Silnice, závod 02 Plzeň, bytem Přeštice, Komenského čp. 97, okr. Plzeň - jih, t.č. ve vazbě NVÚ-MS Plzeň - Bory,
2. Miroslav Skalický,
nar. 31. 8. 1952 v Praze, tesař Vojenských staveb, závod Praha, bytem Plzeň, Nad Týncem čp. 39, přechodně bytem Chomutov, Rudé armády čp. 807/34, tč. ve vazbě NVÚ-MS Plzeň - Bory,
3. František Stárek,
nar. 1. 12. 1952 v Plzni, dělník Státních lesů, lesní závod Česká Lípa, bytem Lipová čp. 51, okr. Teplice, t.č. ve vazbě v NVÚ-MS Plzeň - Bory,
jsou vinni,
že dne 13. 12. 1975 v Přešticích, okr. Plzeň - jih obžalovaný Karel Havelka po dohodě s Ivanem Jirousem a dalšími osobami společně s obžalovaným Miroslavem Skalickým zorganizovali a umožnili veřejné vystoupení Ivanu Jirousovi, Karlu Soukupovi a Svatopluku Karáskovi, ke kterému jim pomohl rozeslat pozvánky obžalovaný František Stárek, na kterém pak účinkující uváděli písně a texty s vulgárními výrazy a obsahem, který znevažoval společenské morální zásady,
tedy obžalovaní Karel Havelka a Miroslav Skalický zosnovali spáchání trestného činu výtržnictví podle ő 202 odst. 1 tr. z., obžalovaný František Stárek poskytl pomoc ke spáchání tohoto trestného činu,
čímž spáchali
obžalovaní Karel Havelka a Miroslav Skalický organizátorství k trestnému činu výtržnictví podle ő 10 odst. 1 písm. a) k ő 202 odst. 1 tr. z.,
obžalovaný František Stárek pomoc ke stejnému trestnému činu dle ő 10 odst. 1 písm. c) tr. z. a
odsuzují se za to
všichni podle ő 10 odst. 2 a ő 202 odst. 1 tr. z., a to obžalovaný Karel Havelka k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti (15) měsíců,
obžalovaný Miroslav Skalický k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti (9) měsíců, pro jehož výkon se oba zařazují podle ő 39a) odst. 2 písm. a) tr. zák. do první nápravně výchovné skupiny.
Obžalovaný František Stárek se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání čtyř (4) měsíců, jehož výkon se mu podle ő 58 odst. 1 písm. a) a ő 59 odst. 1 tr. z. podmíněně odkládá na zkušební dobu 1 roku.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem byli obžalovaní Karel Havelka, Miroslav Skalický a František Stárek uznáni vinnými jako spolupachatelé podle ő 9 odst. 2 tr. zák. trestným činem výtržnictví dle ő 202 odst. 1,2 tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že na den 13. 12. 1975 v Přešticích, okr. Plzeň - jih ve vzájemné dohodě a v dohodě s Ivanem Jirousem a dalšími osobami pod záminkou kulturní akce místní organizace SSM zorganizovali a umožnili veřejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dalším osobám, při kterém byly přehrávány, zpívány a předneseny před větším počtem posluchačů vulgární a oplzlé texty. Byli za to odsouzeni podle ő 202 odst. 2 tr. zák., obžalovaný Karel Havelka k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl (2 a 1/2) roku, obžalovaný Miroslav Skalický k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a obžalovaný František Stárek k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byli všichni podle ő 39 a) odst. 2 písm. A) tr. zák. zařazeni do první nápravně výchovné skupiny.
Proti tomuto rozsudku podali všichni tři obžalovaní v zákonné lhůtě odvolání, v něm napadají jak výrok o vině, tak i výrok o trestu. Obžalovaný Karel Havelka namítá, že okresní soud jej uznal za vinna, pokud jde o subjektivní stránku na základě úmyslu eventuálního. Na tento úmysl usoudil z toho důvodu, že se měl znát velmi dobře s Ivanem Jirousem, znát jeho názory a zúčastňovat se v předchozí době podobných akcí, a že tedy mohl předpokládat, jaký program bude předváděn. Dále vychází soud z předpokladu, že všichni tři obžalovaní byli sběrateli textů písní, které měly reprezentovat "nový hudební směr". Od počátku trestního řízení se hájí tím, že s Ivanem Jirousem se seznámil nahodile, mluvil s ním jednou, a když poznal, že má znalosti z oboru jazzové hudby, souhlasil se zprostředkováním jeho referátu, jehož zaměření ani text neznal, neznal písničky, které budou zpívány, ani neznal zpěváky Karáska a Soukupa. Tato jeho obhajoba v řízení vyvrácena nebyla. Z těchto důvodů nejeví se v žádném směru prokázáno jeho zavinění k zažalovanému trestnému činu. Žádá proto krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil, a z obžaloby jej zprostil. Pro případ, že by částečné odvolání ve výroku o vině nemělo být vyhověno, žádá, aby byl zrušen výrok o trestu a uložen mu trest mírnější.
Obžalovaný Miroslav Skalický v odvolání uvádí, že byl požádán obžalovaným Havelkou, který "večer moderní hudby" organizoval, aby zhotovil pozvánky s uvedením data a místa konání, což provedl tak, že přefotografoval fotomontáž znázorňující klozetovou mísu a z ní vyčnívající dvě ruce ze zahraničního časopisu a zhotovil asi 50 kopií, z nichž část rozdal svým známým, o nichž předpokládal, že by mohli mít o tuto akci zájem a část předal obžalovanému Havelkovi. I když se tato fotografie poněkud vymyká běžnému žánru, nelze ji v žádném případě označit za pornografii, nebo dílo jež by svým námětem uráželo estetické nebo morální cítění občanů. Zhotovení pozvánky bylo jeho jedinou činností, kterou pro uskutečnění večera moderní hudby v Přešticích vykonal. Náplň programu neznal a na výběru písní se nepodílel, protože toto zajišťoval Havelka s Jirousovou skupinou. Nemůže proto souhlasit s názorem okresního soudu, že by se dopustil trestného činu výtržnictví. Nesouhlasí ani s tím,ž e by se tohoto trestného činu měl dopustit jako člen organizované skupiny. Žije trvale v Chomutově a styky s Havelkou má velmi řídké. Jirouse zná pouze povšechně, ví, že se zajímá o "moderní hudbu" a dokonce publikuje v odborných časopisech. Ačkoliv se mu tento hudební směr líbí, jeho ideová náplň mu známa není, takže nemohl mít představu o tom, co bude v průběhu večera Jirous přednášet. Zpěváky Karáska a Soukupa neznal vůbec, ani je dříve zpívat neslyšel. Má za to, že jako člen organizované skupiny by musel být obeznámen se všemi cíli, jež si tato skupina předsevzala, s těmito souhlasit a podílet se na plnění dílčích, předem rozdělených úkolů. To v daném případě dovodit nelze, protože před zhotovením pozvánek o podrobnostech informován vůbec nebyl. Nemohl se proto dopustit žádného trestného činu výtržnictví a žádá krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil a z obžaloby jej zprostil.
Obžalovaný Stárek namítá, že během přípravného řízení i při hlavním líčení se hájil tím, že od obžalovaného Skalického obdržel v Chomutově menší množství pozvánek na večer uspořádaný dne 13. 12. 1975 v Přešticích a že tyto pozvánky předal asi 7 osobám. Ani v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by se podílel na nějaké organizaci tohoto večera, buď před jeho konáním nebo v jeho průběhu. Večera se zúčastnil jako pouhý divák, což bylo potvrzeno výpovědí obou obžalovaných, přesnější program mu znám nebyl, nevěděl co Jirous bude přednášet a kdo co bude na tomto večeru zpívat. Namítá proto nedostatek svého zavinění, když po subjektivní stránce si nemohl být vědom toho, co se v Přešticích na večeru bude provozovat. Žádá rovněž krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil a z obžaloby jej zprostil.
Krajský soud přezkoumal podle ő 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, proti kterému odvolatelé mohli podat odvolání i řízení, které tomuto rozsudku předcházelo a zjistil, že soud prvého stupně nesprávně rozhodl, když dospěl k závěru, že obžalovaní spolupachatelé se dopustili trestného činu výtržnictví dle ő 202 odst. 1,2 tr. z. Okresní soud nesprávně hodnotil všechny provedené důkazy a na základě tohoto nesprávného hodnocení důkazů pak učinil i nesprávné právní závěry. Z důkazů, které provedl, ať už z výpovědi samotných obžalovaných i slyšených svědků nebylo prokázáno, že by se obžalovaní sami kritického večera dopustili nějakého výtržnictví, které by zakládalo skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví. Ani jeden z obžalovaných na uvedeném večeru žádné písně nezpíval, ani nepronášel žádný referát, a pokud snad obžalovaný Havelka a obžalovaný Skalický pouštěli nějakou hudbu z gramofonových desek, nebo z magnetofonových pásků, nebylo prokázáno, že by v této hudbě se objevovaly nějaké hrubé výrazy. Konečně většina těchto nahrávek, které byly pouštěny, je v anglickém jazyce. Naopak bylo prokázáno, a to jednak samotnou výpovědí obžalovaných, ale i dalšími svědeckými výpověďmi, že to byli obžalovaní, hlavně pak Havelka a Skalický, kteří uvedený večer "moderní hudby" zorganizovali a to jednak tím,že zajistili uskutečnění přes místní organizaci SSM v Přešticích, zajistili účinkující, kterými byli Ivan Jirous, Karel Soukup a Svatopluk Karásek, a zajistili účast mladých lidí, zvláštními pozvánkami, které pro tento účel sami zřídili. V tom jim pak byl nápomocen i obžalovaný Stárek, který zejména známým rozeslal několik pozvánek. Všichni tři obžalovaní účinkující znali, zejména Ivana Jirouse, neboť s ním dříve několikráte hovořili, znali jeho názory na tzv. "moderní hudbu" a její směr, byli také sběrateli nahrávek této hudby, o které Jirous slíbil referovat. Obžalovaní Havelka a Skalický byli zhruba také seznámeni i s tím, co na uvedeném večeru bude hráno, zpíváno nebo referováno. Prostřednictvím obžalovaného Skalického se o tomto dozvěděl i obžalovaný Stárek, když Skalický jej navštívil, seznámil jej s večerem, kterým se má konat, a pak mu také poslal asi 7 pozvánek s tím, aby je zaslal svým známým, kteří o tuto hudbu mají zájem.
Z výpovědí svědků Kalaše, Štiky, Kortana, Kasla, Cipry, Klimešové, Janouškovce, z písemných materiálů a i z dalších důkazů pak bylo prokázáno, že texty celé řady zpívaných písní byly obsahově závadné a vyskytovaly se v nich vulgární výrazy. Stejný obsah měl i referát přednesený Ivanem Jirousem. Jak tento referát, tak i tyto písně znevažovaly a zesměšňovaly společenské hodnoty, kterých bylo dosaženo v naší společnosti a určitý důraz tomu měla dát i řada vulgárních slov, které jednotlivé texty obsahovaly. Soud právě tyto skutečnosti hodnotí jako hrubou neslušnost, které se dopustili účinkující na uvedeném večeru, tj. Jirous, Karásek a Soukup. Protože tito účinkující zpívali, případně referovali jednak na místě veřejnosti přístupném a veřejně tj. před větším počtem přítomných osob, pak v každém případě se dopustili trestného činu výtržnictví podle ő 202 odst. 1 tr. z. Spáchání tohoto trestného činu uvedenými osobami si soud pak řešil jako předběžnou otázku ve smyslu ő 9 odst. 1 tr. ř. Na druhé straně obžalovaný Havelka a obžalovaný Skalický se dopustili účastenství ve smyslu ő 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu výtržnictví dle ő 202 odst. 1 tr. z., neboť jejich jednání spočívalo v zorganizování celé akce, zajištění programu a účinkujících, zajištění posluchačů, zvlášť pro ten účel sezvaných, pozvánkami, které sami zhotovili. Soud však dospěl k závěru, že v žádném případě zde nelze hovořit o tom, že by obžalovaní jednali jako členové organizované skupiny. K tomu se předpokládá vyvíjení takové činnosti, která se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností od samého počátku až do konce činnosti této skupiny resp. do konce páchání této činnosti. Taková plánovitost a koordinovanost mezi obžalovanými nebyla. Ze všech těchto důvodů proto nezbylo krajskému soudu, než v napadeném rozsudku zrušit celý výrok o vině a rozhodnout tak, jak zhora ve výroku jest uvedeno.
Protože byl zrušen výrok o vině, musel být zrušen i výrok o trestu u všech obžalovaných. Při novém rozhodování o trestu bylo vycházeno z ust. ő 10 odst. 2 a ő 202 odst. 1 tr. zák. Při stanovení druhu a výše trestu u obžalovaného Havelky a obžalovaného Skalického přihlížel soud ke všem zákonným hlediskům uvedeným v ő 23 odst. 1 a ő 31 odst. 1 tr. zák., tj. jak ke stupni nebezpečnosti spáchaného činu pro společnost, tak i k osobě pachatele a jeho možné nápravě. Stupeň nebezpečnosti spáchaného činu pro společnost v daném případě je zvyšován tím, že obžalovaní zorganizovali "kulturní akci", která ve svém obsahu propagovala takový směr hudby a takovou kulturu, která je v rozporu vůbec s kulturou naší socialistické společnosti. O jakou kulturu obžalovaným šlo, to je charakterizováno obsahem referátu, který na uvedeném večeru byl přednesen, a kteréžto písně pak na tomto večeru byly zpívány. Pokud jde o osobu pachatele, nemohl soud u obžalovaného Havelky přehlédnout, že již jednou byl soudně trestán pro úmyslný trestný čin opuštění republiky podle ő 109 odst. 2 tr. zák. U obžalovaného Skalického rovněž pak nemohlo být přehlédnuto, že byl soudně trestán a sice pro nedbalostní dva trestné činy. Když pak bylo přihlédnuto k míře zavinění, která u obžalovaného Havelky je výraznější než u obžalovaného Skalického a když konečně bylo přihlédnuto i ke zprávám o pověsti obou obžalovaných jak z místa bydliště, tak i pracoviště, dospěl soud k závěru, že přiměřeným trestem pro obžalovaného Havelku je trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců a pro obžalovaného Skalického trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců. S ohledem na to, co shora je uvedeno, tyto tresty byly uloženy jako nepodmíněné, neboť pro uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem nebyly dány podmínky stanovené v ő 58 odst. 1 písm. a) tr. zák.
U obžalovaného Stárka soud přihlédl k menší míře jeho zavinění, k jeho malé účasti při pomoci celé akce, která spočívala prakticky jenom v rozeslání určitého počtu pozvánek, bylo přihlédnuto k tomu, že dosud nebyl soudně trestán, a že požívá dobré pověsti na pracovišti i v místě trvalého bydliště. Rovněž pak na druhé straně u tohoto obžalovaného bylo přihlédnuto ke stupni nebezpečnosti spáchaného jednání pro společnost, tak jako u obž. Havelky a Skalického. Když pak bylo přihlíženo ke všem skutečnostem rozhodným pro stanovení druhu a výše trestu, dospěl soud k závěru, že u tohoto obžalovaného postačí uložit mírný výchovný trest. Za takovýto trest je považován trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který obžalovanému byl uložen a jehož výkon byl stanoven na zkušební dobu jednoho roku. Tato zkušební doba v trvání jednoho roku byla stanovena zejména s ohledem na dosud nezávadný způsob života, který obžalovaný vedl.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek.
V Plzni dne 3. 9. 1976
Za správnost opisu:
podpis nečitelný
JUDr. Zdeněk Holý, v.r.
kulaté razítko
Krajský soud v Plzni
Dovětek - poznámka vydavatele
Nejprve o osudech stíhaných:
Šestadvacetiletý stavební mistr Karel Havelka, člen jazzové sekce časopisu Melodie, který se jako amatér zabýval publikační činností v oblasti beatrockové hudby, byl zadržen a s účinností od 17. 3. 1976 (tedy ve stejný den, kdy začalo zatýkání pražských skupin) byl vzat do vazby. I po zmírnění rozsudku první instance na 15 měsíců bude ve vězení až do 17. 6. 1977: po Ivanu Jirousovi byl tedy nejvíce postižen.
Čtyřiadvacetiletý tesař Miroslav Skalický, člen hudební skupiny Hever and Vazelína, byl rovněž od 17. 3. 1976 stále ve vazbě; z výkonu trestu odnětí svobody byl propuštěn po devíti měsících, 17. 12. 1976. Ze všech devatenácti stíhaných osob je na třetím místě, co do tíže represe.
Čtyřiadvacetiletý lesní dělník František Stárek, fotograf-amatér, ve vazbě rovněž od 17. 3. 1976, byl propuštěn z vězení v den, kdy veřejným zasedáním skončilo odvolací řízení, tedy 3. 9. 1976. Čtyři měsíce podmíněně, k nimž byl nakonec odsouzen, jsou velmi neobvyklým trestem, protože František Stárek byl v den svého propuštění již 5 a půl měsíce ve vazbě.
Přeštický případ byl pro státní moc zkouškou, jakou míru represe si vůči undergroundu může dovolit. Karel Havelka, Miroslav Skalický a František Stárek byli odsouzeni za něco, čeho se vůbec nedopustili (bez ohledu na to, že ani jednání vlastních "výtržníků", tedy I. Jirouse, K. Soukupa a S. Karáska nebylo trestné), a byly jim přiřčeny velmi vysoké tresty. Tu se ale ukázalo, že státní moc si nemůže dovolit tolik, kolik doufala. Dvojí kampaň solidarity nabývala čím dál tím víc na síle: v zahraničí byl desítkami listů publikován v rozsáhlých výtazích záznam z procesu (který byl zařazen v této části sborníku), okresní noviny, zvláště v německy mluvících zemích, Skandinávii a Anglii publikovaly v červenci a v srpnu 1976 dlouhé články o Plastic People a poukazovaly na absurditu přeštického případu; všechny velké noviny prakticky ve všech zemích západní Evropy (včetně Španělska) průběžně informovaly své čtenáře; na podporu českého undergroundu se pořádaly koncerty a jejich věc se uváděla na masových shromážděních; zájem projevily i západoevropské komunistické strany, z nichž některé (např. italská a britská) vyjádřily Plastikům svou solidaritu. Tato zahraniční kampaň získávala na intenzitě i tou měrou, jak se rozrůstala podpora a účast, které postiženým vyjadřovali naši spoluobčané. O domácí solidaritě přinášíme několik dokladů v následující části sborníku; zahraniční solidaritu jsme dokumentačně nemohli zachytit: jednak většinou materiálů nedisponujeme, jednak by tyto materiály vydaly na několik tlustých knih.
Plzeňské drama, jakkoli bolestné pro tři postižené a jejich rodiny, mělo tedy i svou dobrou stránku: ukázalo v celé své nahotě absurditu obvinění a záměry státní moci; pomohlo, jako argument, přesvědčit nevěřící a váhající a dokázalo získat část domácího veřejného mínění, manipulovaného klamavými informacemi čs. sdělovacích prostředků. Zde není místa pro analýzy, položme si však otázku, proč tolik lidí v této zemi i v zahraničí, proč tolik lidí nejrůznějších přesvědčení a názorů, proč tolik organizací včetně komunistických vyjádřilo svou podporu obětem soudní represe a proč tato solidarita byla mnohem rozsáhlejší, intenzívnější (a také účinnější) než v případech jiných, minulých procesů, politických v užším slova smyslu?