Z dopisů Františka Stárka z vězení

----------------------------------

 

     ...Teď, když nemám možnost zasahovat do věcí veřejných , alespoň soukromně chci udělat krok, který jsem chtěl už dávno udělat - chci si tě vzít jednou provždy za ženu. I když ani na chvilku nepochybuji, že budeš souhlasit, pro vlastní klid připojuji několik řádek, které asi označíš za kacířské, ale přesto vem v úvahu i tyto skutečnosti. Je možné, že se vrátím až v r. 1993. Po dlouhém věznění se budu těžko aklimatizovat na život, bude mi přes 40...

 

     Někdo mi píše, že Standa Devátý držel dvakrát hladovku a vždy ho pustili. Mezi řádky tak trochu navrhuje, že by to byla cesta i pro mne. Já si to ale nemyslím. Ne, že bych měl strach o svoje panděro, ale legalizaci nezávislých sdělovacích prostředků bych hladovkou neprosadil.

 

     ...Pohledy, které dostávám, jsou většinou z běhu ulicí politických vězňů a jsou na nich desítky podpisů. To je pro mne velice zavazující a povzbuzující.

 

     ...Dostal jsem také pohledy od Vráti Brabence z Kanady. Píše, že ho Půlnoc nijak nenadchla, že je to moc komerční a že se diví, jak se kluci dali lehko ochočit atd. Mluví mi z duše.

 

     Nedávno jsem četl v MF, že se Půlnoci nepodařil koncert v Edenu. Pokud to tak je, mám jen jedno vysvětlení. Ruku v ruce s mravní krizí jde i krize tvůrčí.

 

     Svobodné slovo nedávno psalo, že na zadní straně novin Rockfestu je i fotka Hlavsy s Gottem nazvané národní usmíření. Cha, cha,---

 

     ...Ještě se musím vrátit k četbě ústředního deníku. Včera jsem v jeho sobotní příloze četl článek týkající se smrti Jana Palacha. Vytočil mne do běla. Autor pošpinil památku nejen Jana Palacha, ale i přímo těch, kteří se za Velké války skákali opásáni granáty pod fašistické tanky. To vyplývá z jeho tvrzení, že kdo dobrovolně umírá třeba za přesvědčení, je psychopat. Článek beze sporu naplňuje skutkovou podstatu hanobení rasy, národa, přesvědčení.

 

     Někdy vyjadřuješ obavy, zda nejsem nemocen. Já si naopak přeji, abych byl nemocen, to by mohlo znamenat eskortu do vězeňské nemocnice na Pankrác. Každá změna je vítaná. Z toho můžeš usoudit, že jsem zdráv.

 

     Hlavně nebuď smutná, vždyť jak praví klasik: veselejší se nestanem, tak proš smutní bychom měli být. Já vím, že to má vždycky horší ten, co zůstane venku, než ten, kdo sedí.

 

Z dopisu Petra Cibulky s datem 21.8.1989

 

     Před chvílí jsem se vrátil pln silných citů ze seznamování s výsledky vyšetřování. Tím, že stvořil Čechy, Bůh přecenil svoje možnosti. Mám obavu, že mnoha lidem se nedokážu v životě podívat do očí. Tak se za ně budu stydwt. A oni mi to vrátí tím, že mne budou nenávidět. Nebýt Cibulky, nemuseli by se projevit jako krysy...

 

     ...Sám už jsem zvyklý za ty roky u svědků na svobodě, ale někdy mne to láme. Ta jejich úslužnost! Proti jejich faktům postavím svoje, ale co postavit proti vlezdoprdelismu?

 

     Psal jsem zatím tři úřední dopisy, ale odpověď jsem nedostal ani na jeden. Když už nereaguje ani Generální prokuratura ČSR, ochránkyně socialistické zákonnosti, nevím, komu mám ještě napsat. Ještě měsíc počkám a pak sestavím ve formě sebraných spisů všechny svoje stížnosti do jednoho monstrdopisu a pošlu na G.P.ČSR.

 

     Co se týká mého smíchu na cele, tak nejvíc se zasměju nad Rudým právem, ale to je takový smích trochu nakřivot.

 

     ... Celý život mě učili milovat KSČ, tak proč bych se teď neměl učit mít rád něco sympatičtějšího, ne?

 

     ...Mají jako jediný program východiska z krize, o perspektivným rozvoji ani nemluvě. 45 let vedou společnost neochvějně k bankrotu, aby jí mohli na samém dně ukázat, že komuniti mají jako jediný reálný program východiska z krize.

 

     Básníci a básnířky. Tak, jak je prezentovali v 70. a 80.

 letech, veškerou úctu k nim jsem ztratil.

 

     Ze založení českého Pen-klubu mám taky radost. Nejvíc snad z toho, že za svého člena navrhli i Magora. Za Magora by se měli postavit všichni literáti a výtvarníci povinně. Je jedním z nich. Musí si ale pospíšit. Za pár let političtí vězni zmizí a kdy si tedy chtějí opatřovat alibi o podzemní činnosti v národně osvobozeneckém hnutí, když i dnes se jim něco takového zdá předčasné.

 

     Informace z dopisu č. 31 beru na vědomí, překvapil mne hlavně Jarek Nohavica s Pepou Streichlem koncertem ve Vídni. Z cely nejsem schopen rozlišovat, co to znamená. Z těch 1000 běžců třídou Politických vězňů mám radost...

 

     Mám zde dopis "Keny z Brna", dík za výraz solidarits. Z 11.8. mám dva pozdravy od Aleny H. z Prahy. Dopis od Petra Holečka, tentokrát smutný. Velký pihled a obsažnou zprávu posílá Patr Kozánek, mj. pomník soudruha Stalina je opět na svém místě v centru Kyjova, hlavu vzhůru, Slované!