Přehled podkladů k historii chrámu Svatého Víta v Českých Libchavách

Kapitola II,

 Od legend ke skutečnostem

 

Než se budeme věnovat doložené historii, je třeba připomenout ještě jednu legendu, která však už má celkem věrohodný základ a vychází ze skutečných reálií raného středověku. Týká se pražského biskupa sv. Vojtěcha z rodu Slavníkovců. Tuto legendu zaznamenal  V. Z. Hackenschmied v knize Na besedě, která poprvé vyšla v Ústí nad Orlicí v roce 1928. Připomíná se v ní brod přes řeku Orlici osazený původně milníkem v podobě sochy pohanského boha, později přetesané do podoby kříže. Na své apoštolské cestě se sv. Vojtěch na tomto místě pomodlil a poklonil, než se dále ubíral zemskou stezkou. V jiné legendě je tato zemská stezka blíže specifikována. Prochází kolem obce Říčky, libchavským lesem a pokra-čuje ke Kostelci. Zároveň víme z Kosmovy kroniky, že východní hranice slavníkovského panství byla vymezena hrady Litomyšl a Kladsko, mezi kterými dle výzkumu některých historiků vedla stezka po rozvodí obou Orlic. To by mohlo znamenat, že obě zmíněné stezky se křížily právě někde v oblasti Českých Libchav. Hypotetická existence takové křižovatky zvyšuje i hypotetickou možnost existence svatyňky na tomto místě. Jak již bylo řečeno patřila zdejší oblast rodu Slavníkovců, je tedy pravděpodobné, že sv. Vojtěch kladl zvýšenou pozornost na šíření křesťanství právě zde. Můžeme se však jen dohadovat, že byla-li v libchavském lese již tehdy, okolo let 980 až 997, nějaká svatyňka, patrně jí sv. Vojtěch navštívil a nebo snad založil.

 

              Ale dost již legend, věnujme se od tohoto bodu reálné psané historii. Ta pro České Libchavy začíná rokem 1227, kdy hrabě Kojata Hrabišic nemaje mužských potomků odkázal háj na Lubhavě svému družiníkovi Nakašovi, a zároveň ukládá, aby byla „vzdělana pole“. Z historických souvislostí lze dovodit, že již tehdy šlo o osadu, která svou obživu získávala z ekonomického využití lesa. Kojatova poznámka nabádá právě ke změně způsobu obživy. Zda tato osada měla svou svatyni , nelze z textu závěti odvodit. Je tedy na místě  položit si otázku, kdo  byl Nakaše a jakou pozici v družině významného českého šlechtice Kojaty Hrabišice asi zastával. Je známo, že družiníci, tedy dvořané, byli buďto bližší či vzdálenější rodinní příslušníci z vedlejších rodových větví nebo potomci přátel příslušného šlechtice bez rodové vazby. Co se týče jmenovaného Nakaše, vyplývá ze závěti, že byl patrně v dosti blízkém vztahu k hraběti Kojatovi, protože mimo Libchavy dostal také osadu Lhota, později nazvanou Svatý Jiří. V této obci  byl tribunový kostel se vzácnou relikvií Svatého Jiří,  kterou sem přinesl v roce 1199 rytíř Jiří, o kterém se historici domnívají, že buď pocházel z rodu Hrabišiců nebo byl uherským šlechticem z rodu Gyor . Šlechtic Jiří byl příbuzným kalocského biskupa Saula, od něhož zmíněnou relikvii dostal, když doprovázel krále Přemysla Otakara I. na cestě  do Uher pro jeho druhou manželku , dceru uherského krále Bély  III.  Privilegia k udělování odpustků byla pro kostel Sv.Jiří ve Lhotě potvrzena pražským biskupem. Tak významnou katolickou svatyni Kojata Hrabišic jistě odkázal tomu, kdo byl ve víře dostatečně horlivý. Z toho můžeme usuzovat, že Nakaše, pokud měl možnost plnit Hrabišicův odkaz, patrně  kromě polí zbudoval v Libchavách i svatyni, pokud tu ještě nebyla.

              Kojatův družiník Nakaše se tak dostává vedle sv. Metoděje a sv. Vojtěcha mezi možné zakladatele libchavského kostela.

                                                                                                  Sepsal a tématu se dále věnuje 

                                                                                                         Bc. František Stárek