Přehled podkladů k historii chrámu Svatého Víta v Českých Libchavách

Kapitola V.

Podobojí

 

Také období následující po válkách husitských je z hlediska pramenů zkoumané historie velmi chudé.

            Naší obec v té době vlastnil šlechtic Mikeš z České Libchavy (Antonín Profos, Místní jména v Čechách,Praha 1947-57, srt.587), o jehož původu nemáme žádné zprávy. Je však možné, že byl potomkem Jindřicha z Brandýsa. První záznam  týkájící se tohoto šlechtice je vázán k jeho účasti na sněmu v Čáslavi, který se konal 17. března 1440. Tento sněm sdružil čtyři v té době nejvíce prohusitské kraje a to Kouřimský, Čáslavský, Chrudimský a Hradecký a do jejich čela postavil jako společného nejvyššího hejtmana pana Ptáčka z Pirkšteina. Dle přijatých basilejských kompaktát, mohl se každý obyvatel Čech a Moravy svobodně rozhodnout, zda bude vyznávat husitskou či katolickou konfesi a to dokonce bez ohledu na postoj své vrchnosti. Co se týče Českých Libchav byla volba patrně jednoznačná pro příjímání „podobojí“, což je potvrzeno o dvě stě let později při sčítání obyvatel podle víry z roku 1651.

Jak byla vykonávána duchovní správa zdejší obce není jasné. Nicméně kostel se  zachoval (na rozdíl od fary), o čemž nepřímo svědčí nestarší známý zvon v Českých Libchavách, který je 35cm vysoký, v průměru má 43cm, je zcela hladký až na nápis na své koruně, který je proveden gotickým písmem (minuskulí) a zní: „pane boze anno dom.  mcccclxííí“, tedy datum odlití (1463). Tato významná historická památka je popsána v knize Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském, jejímiž autory jsou Josef Cibulka a Jan Sokol a která byla vydána v Praze roku 1935.

Zvony jsou také jedinými hmatatelnými důkazy o existenci církevního společenství v druhé polovině 15. století a v 16 století. Již citovaná publikace zmiňuje také zvon, který pocházel z roku 1502, vážil 339 kg ,byl však v průběhu první světové války (24. října 1917) rekvírován. Nejvýznamnější je tzv. Velký zvon z roku 1588, o jehož nápise jsem již v tomto zpravodaji (prosinec 2004 a červenec 2005) publikoval článek, který byl rovněž otištěn v časopise Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí v č.1/2005, který vydává zdejší okresní archiv. O dramatických osudech tohoto zvonu bude ještě řeč.

Se zánikem tvrze Skalka je spojena legenda (V. Z. Hackenschmied v knize Na besedě, která poprvé vyšla v Ústí nad Orlicí v roce 1928.), která uvádí, že na tvrzi bydlely dvě sestry, které chodily do chrámu Páně po „zvedacím mostě, který se spouštěl přes hluboké údolí“.

Na duchovní klima v naší obci měla jistě vliv blízkost nejvýznamnějších center Jednoty bratrské v Čechách, zejména po roce 1574 kdy Jan starší ze Žerotína připojil České Libchavy k panství Brandýsu nad Orlicí. Přímé doklady o zapojení obyvatel obce v Jednotě bratrské zatím však nemáme.