Přehled podkladů k historii chrámu Svatého Víta v Českých Libchavách

Kapitola VII.

Filiální kostel

 

             S dějinami Českolibchavského kostela nedílně souvisí církevní organizace farností v našem okolí. A to zejména v dobách, kdy České Libchavy nebyly samy farní obcí, to znamená v dobách, kdy byly přifařeny k jiné kolatuře ve svém okolí. Jak již bylo v tomto cyklu řečeno, v husitských válkách přestala existovat v naší obci fara a to vedlo k nutnému připojení kostela jakožto filiálního k jiné farnosti.

Jak byla řešena duchovní správa v době „pod obojí“ – tedy od druhé polovině 15. až do 20. let 17. století- není úplně jasné. V Pamětní knize Českých Libchav kterou od roku 1927 vedl farář Antonín Mikan, je (v kapitole 3.  názvané Fara) uvedeno: „Po zániku fary ve válkách Husitských přidělen kostel jako filiální ke kostelu do Lukavice u Kyšperka.“. Ale o této skutečnosti neexistuje žádný věrohodný důkaz, proto se domnívám, že vzhledem k tomu, že České Libchavy patřily k Brandýskému panství, a v samotném městě Brandýs sídlila velmi významná komunita Jednoty Bratrské, byly i České Libchavy (tehdy bez obyvatelstva katolického vyznání) duchovně i organizačně spjaty s tímto centrem.

            Teprve v době pobělohorské, resp. v době utužování „Obnoveného zřízení zemského“ (což bylo vlastně označení pro rekatolizaci) se České Libchavy staly prokazatelně součástí farnosti Lukavické. Přesto, že zde -jak již bylo minule řečeno- prováděli církevní úkony Jezuité usazení na Žampachu. V roce 1664 bylo zřízeno biskupství Hradecké, do jehož působnosti spadaly všechny okolní farnosti. Ke kostelu Sv. Víta náležely tehdy rovněž osadníci z obcí Hejnice, Křižánky a Hlavná. Lukavická farnost byla později rozdělena a v roce 1726 přeložena do města Kyšperku. Při tomto dělení si Českolibchavští farníci přáli vlastní duchovní správu, nicméně jim nebylo vyhověno a Českolibchavský kostel se stal filiálním kostelem farnosti v obci Písečná, která byla znovu obnovena v roce 1716.

            Na tomto místě je třeba udělat odbočku, která se týká kostela Sv. Víta po jeho stavební stránce. Až dosud zde stála pouze gotická stavba, ta byla v roce 1753 obnovena a opravena (což se dovídáme z Inventáře farního kostela z roku 1905 sepsaného farářem Zdeňkem Menclem). K ní byla v roce 1782 přistavena hlavní loď (dle publikace Soupis památek historických a uměleckých v okrese Lanškrounském z roku 1935), tedy rozsáhlá obdélníková místnost, do dnes tvořící podstatnou část kostela.

Další žádosti farníků byly řešeny tím, že roku 1792 do Českých Libchav byl umístěn kněz, kterému se tehdy říkalo lokalista. Českolibchavští mu postavili v bezprostřední blízkosti kostela domek, kterému až do poloviny 20. století říkalo Lokálka. Obec však nebyla schopna kněze řádně uživit, proto odtud po dvou letech odešel a na biskupské konsistoři Hradecké oznámil, že: „v Libchavách nebude, protože si toho lidé tam málo váží“. Do domku byl po něm umístěn hlídač, vzhledem k tomu, že kostel byl po odchodu kněze vykraden.

Roku 1811 byl v Písečné ustanoven stálý kaplan, a protože mše byly dosud slouženy jen sporadicky, uzavřeli a podepsali Českolibchavští zástupci s farářem z Písečné smlouvu jejímž obsahem bylo ujednání, že za plat 42 zlatých ročně bude v kostele Sv. Víta sloužena každou neděli bohoslužba a to střídavě jednu neděli “ranní“ a druhou neděli “velká“.

Snahy o opětovné zřízení lokálie nadále pokračovaly a byly vyjádřeny v žádostech, které Českolibchavští odesílali biskupské konsistoři v letech 1834 a 1842, ale byly opakovaně odmítány.

                                                                                                 Sepsal a tématu se dále věnuje 

                                                                                               Bc. František Stárek