Přehled podkladů k historii chrámu Svatého Víta v Českých Libchavách

Kapitola VIII,

 

Jan Nepomuk Stárek – rodák z Českých Libchav

    

      V roce 1864 byla v Českých Libchavách obnovena farnost. Než se však budu tímto významným přelomem zabývat je třeba představit hlavního aktéra, ktarý měl na této události rozhodující podíl. Byl jím zdejší rodák profesor ThDr Jan Nepomuk Stárek. Protože se v souvislosti s farností českolibchavskou bude objevovat ještě několikrát, uvedu v krátkosti jen životopisné údaje končící již zmíněným rokem (1864) a se zřetelem na vztah k rodné vsi.

      Jan Nep. Stárek se narodil 1.listopadu 1795 ve výměnkové chaloupce statku číslo 5, rodičům Mikuláši a Kateřině jako prvorozený syn. Pochází ze selského rodu, který je v Českých Libchavách znám prokazatelně již v roce 1574, a ze kterého vyšli i další vzdělanci: Například: Jan Stárek byl důchodním písařem u Karla staršího ze Žerotína a jeho dědiců v letech 1635 až 1652, dále Jan František Stárek byl faktorem tiskárny v pražském Klementýnu v letech 1698 až 1705.

     Malý Jan začal své vzdělávání ve zdejší „triviální“ škole, kde vyučoval „zkoušený“ učitel Vavřinec Kroupa z Třebechovic. A byl to patrně právě on, kdo u chlapce objevil mimořádné nadání a přesvědčil jeho otce aby ho nechal dále studovat. Mezi sousedy měl pověst „zázračného dítěte“, říkali o něm s uznáním „copak asi z něho bude“. Gymnasium a filosofii ukončil úspěšně v roce 1817 v Litomyšli, bohosloví pak 1821 v Praze.

     Po vysvěcení v Hradci Králové (24.srpna 1821) se mladý kněz vrací ke svým rodákům jako jejich kaplan. Tím se stal v Písečné, ke kteréžto farnosti České Libchavy náležely. Při čemž povinností kaplana byla právě správa zdejšího filiálního kostela a záduší. Toto působení však trvalo jen dva měsíce, než se jeho církevní nadřízení rozhodli, že je škoda, aby se stal venkovským farářem a povolali ho jako adjunkta na theologickou fakultu do Prahy.

     To ovšem znamenalo, že se musel od svých farníků-rodáků na léta odloučit. Jeho další osudy shrňme v telegrafickém datovém sledu. V letech 1821 – 1825 působil jednak jako již zmíněný adjunkt, ale zároveň vyučoval náboženství na dívčí škole. V roce 1825 byl ustanoven supplentem biblických studii Nového zákona na pražské teologické fakultě. V listopadu téhož roku měl veřejnou disputaci k dosažení hodnosti doktorské. Na jaře následujícího roku získal, na základě konkursu, místo nejprve supplenta a od září řádného profesora mravouky a českého jazyka a literatury v semináři královéhradeckém.

     V době svého pražského pobytu se Jan Nep. Stárek intenzivně stýkal s obrozenci z okruhu kolem Václava Hanky, konkrétně byl jeho blízkým přítelem skriptor  Zimmerman, který byl „objevitelem“ později odhaleného padělku, zvaného Píseň krále Václava. Dále se Jan Nep. Stárek přátelil s doktorem Korábem, který je většinou připomínán v souvislosti s rodinou Retigových v Ústí nad Orlicí.

     Teprve roku 1833 byl slavnostně jmenován doktorem bohosloví na pražské Karlo-ferdinandské universitě. Postupně se také začíná objevovat jako vzácný letní host ve svém rodišti. Milostivý pán, jak si ho rodáci navykli oslovovat, však ani o prázdninách nezahálel, O některých jeho návštěvách nacházíme správy ve zdejších kronikách.

     V létě roku 1839 trávil část prázdnin genealogickým studiem českolibchavských rodů. Pořidil výpisy z nejstarších matrik v okolních farnostech, kde byli obyvatelé obce v minulosti vedeni. Výsledky svého zkoumání vlastnoručně zaznamenal do školní kroniky. Uvedl, dle matrik z Brandýsa a z Písečné, kdy se rody zdejších sousedů v Českých Libchavách  prvně objevují, jde o záznamy ze 17-tého a začátku 18-tého století.

     V matrikách narozených dětí se rovněž objevují zápisy jeho rukou, to když pokřtil některého z novorozenců. Tradičně se také vzpomíná jeho letních schůzek s celými houfy dětí, které zkoušel a při dobrých výsledcích odměňoval.

     Jeho publikační činnost zahrnovala řadu článků v časopisech (Časopis pro katolické duchovenstvo, Blahověst, Polabský Slovan…) i samostatné publikace teologického a obrozeneckého rázu. Článek z roku 1846 v Časopise českého Muzea nazvaný „Z denníku vlastence zpytujícího starožitnosti české“ mimo jiné uvádí informace o nápise na zvonu v Českých Libchavách.

     Profesor Stárek dával najevo své vlastenecké cítění i v pedagogické praxi. V letech 1826 až 1834 přednášel studentům český jazyk a literaturu bezplatně. V roce 1856 zahájil se studenty praktická cvičení v češtině, což byla tehdy velmi progresivní učební metoda.

     Josef Jugmann vydal roku 1849 knihu Historie literatury české ve které je publikován životopis a přehled prací Jana Nep. Stárka. Jeho články se rovněž zabýval František Čelakovský, což vyplývá z později otištěné korespondence.

      Českolibchavští obyvatelé jasně vycítili, že mají jedinečnou šanci k naplnění snahy o zřízení vlastní farnosti, bude-li stát v jejich čele tak významná a společensky vážená osobnost, zároveň se vztahem k rodné obci, jakou profesor Stárek bezesporu byl. A ten tuto výzvu bez váhání přijal.

                                                                                                 Sepsal a tématu se dále věnuje 

                                                                                               Bc. František Stárek