O jménu

Jméno Stárek je zcela jistě jedním z nejstarších českých příjmení. Encyklopedická publikace „Naše příjmení“ jako první výskyt uvádí datum 1088. V tomto roce vydal král Vratislav II zakládající listinu Vyšehradské kapituly, původní latinsky psaný dokument však již neexistuje. O jeho obsahu se dovídáme ze čtyř fals, tedy opisů s nezaručenou věrohodností, která vznikala asi od poloviny 12.století do první poloviny 13.století. Z textové shodnosti lze usuzovat na poměrně vysokou věrohodnost autentičnosti přepisu v původním dokumentu užité pasáže. Král v ní mimo jiné daroval vznikající církevní instituci ,,Knovíz XI lánů země se služebníky Ztarek se syny Modlata Otrad Radosta a s bratrem Huza a s ostatními služebníky zvanými rudníci“. Záměna písmene „s“ za „z“ byla tehdy poměrně častá.

Vznik příjmení Stárek je možno vysvětlovat nejméně třemi nejpravdě-podobnějšími způsoby.

Za prvé jde o příjmení odvozené od pracovního zařazení nebo funkce. Podle Jungmannova česko-německého slovníku, je ,,stárek“ první tovaryš ve mlýně, v pivovaře, nebo jde o prvního ovčáckého pacholka. Také může označovat staršího mládence při svatbách.

V našem případě na mlynářského pomocníka usuzovat lze, protože mlýn v Českých Libchavách byl výslovně uveden už v roce 1543, když 26. února toho roku si Zdeněk Žampach z Podštějna a na Žampachu dal zapsat ves České Libchavy do zemských desek. A také v nejstarší známé gruntovní knize vzniklé v roce 1574 je záznam o Mlynáři Hlavatým, který prodává mlýn. To by mohlo svědčit o spojitosti těchto jmen, tak jak tomu bylo například dle popisu části Žampašského panství z roku 1564 v obci Rotnek, kde jsou Václav Mlynář a Matěj Stárek zapsáni bezprostředně za sebou, jen Stárek má o něco menší robotní povinnosti.

Dalším možným vysvětlením, vzniku příjmení Stárek je odvození od adjektiva (přídavného jména) ,,starý“, tedy starousedlík, který v sídlišti už bydlel dlouho, na rozdíl od toho, který se přistěhoval a je tedy „nový“ čili např. Novák. Toto řešení zmiňuje Jan Svoboda ve své odborné onomomastické publikaci. Vznik těchto příjmení je nejpravděpodobnější v průběhu kolonizačních vln.

V konkrétním případě Stárků z Českých Libchav je možné jednoznačně vyloučit organisované zalidňování regionu poddanými z Bechyňska a Prácheň-ska, nutné v důsledku třicetileté války a rekatolizace. V roce 1574 už zde Stárci nepochybně žili. Hypoteticky tak v úvahu přichází kolonizace prováděná příslušníky šlechtického rodu z Brandejsa, kteří přiváděli své krajany ze Saska patrně okolo roku 1250. O tom svědčí příjmení Sasínek a patrně i Papáček. V této době mohlo vzniknout příjmení Stárek, což by znamenalo, že tato rodina už zde žila v době kolonizace Hrabišici.

Třetí variantou je vznik jména Stárek z německého slova „stark“, to znamená, velký, silný, mocný a také zlý. Tímto způsobem mohlo vzniknout jméno nebo přízvisko Starek, tedy bez čárky nad ,,a“.Ve stati o dějinách městečka Stárkov uvádí Dr. Erik Bouza, že původní stárkovskou tvrz založil před rokem 1250 jakýsi Stárek. Na rozdíl od jmenovaného používá Augustin Sedláček ve svých pracích vždy Starkov s krátkým ,,a“. Také dobová zvyklost pojmenovávat vznikající hrady a tvrze německy podporuje názor, že i zakladatelovo jméno pochází z němčiny. Teoreticky možná je i souvislost s pověstí o majiteli okolí Stárkova jménem Bachhusius z Rýzmburku (u Žernova), který vynikal obrovskou silou.

Hypotetická souvislost mezi Stárky z Českých Libchav a městečkem Stárkov je možná přes rod pánů z Žampachu „s trůbou“ ve znaku, označovaných též jako Zebínští. Za předpokladu, že Petr Hrb ze Žamberka (v Českých Libchavách podával 1360) byl z rodu Žampachů, mohl být Rubin ze Žampachu jeho úspěšnějším bratrem. Ten měl právo podací ve Stárkově v letech 1367 až 1370. A později jako Rubin ze Starkoče v obci Starkoč, kterou možná založil. Mohlo jít o přesídlení poddaného v rámci vzájemné bratrské nebo příbuzenské výpomoci.

Bez ohledu na to jakým způsobem jméno Stárek vzniklo a jak se dostalo do Českých Libchav, stalo se zde tak četným, že jeho nositelé potřebovali z ryze praktických důvodů určité rozlišení. Dokud nebyla příjmení ustálena, docházelo ke změnám, později vznikaly přídomky.

V Žerotínském urbáři (1615) je uveden Václav Stárek, jeho syn je však už v Soupisu poddaných podle víry (1651) zapsán jako Jiřík Vašků a v Berní rule (1654 a 1674) jako Jiřík Vašek.

V roce 1768 rozdělil Jan Stárek svůj statek mezi syny Mikolaše a Josefa, jehož dům dostal nové číslo 98, a rodinám potomků se později říkalo Stárkovi-Josífkovi, tento přídomek je i zapsán v Obecní kronice Českých Libchav založené roku 1926.

Další přídomek vznikl někdy po roce 1850, kdy nechal František Stárek (nar. 1827) na vrata stodoly (čísla 98) namalovat jednorukým válečným vysloužilcem dva bílé koně. Spíše jako označení místa se užívalo ,,u Stárků s koníčkama‘‘.

V Německých Libchavách, tedy v německém jazykovém prostředí, se používalo označení Zada nebo Zanda Franc pro Františka Stárka (1864-1924), a to ještě v době protektorátu. Marii Stárkové (1907-1997) tehdy říkali ,,od Zada France“, což vysvětlovala tím, že z hlediska obyvatel Německých Libchav bydleli vzadu.

V současnosti (1. dubna 2004) užívá jméno Stárek a Stárková v České republice 1007 mužů a 1115 žen, což v obou případech znamená, že jsou na pozici 630 z hlediska četnosti příjmení v České republice. Řada nositelů tohoto jména žije i v zahraničí, například v telefonním seznamu Spojených států je 155 mužů a žen používajících toto příjmení.