Životopis
Narodil jsem se 1. prosince 1952 v Plzni, v rodině kde je aktivní odpor proti totalitním režimům standardem. Můj otec Jaroslav Stárek byl vězněn v 5O-tých letech a bratr JUDr. Jaroslav Stárek byl vězněn jednak za II.světové války gestapem a podruhé na začátku normalizace za hanobení hlavy spřáteleného státu. Mládí a školní docházku jsem prožil v Teplicích, kde jsme po smrti mého otce (1960) s matkou velmi skromně žili. V roce 1968 jsem byl přijat na Střední průmyslovou školu hornickou v Duchcově. Tam jsem se také zapojil do tehdejšího studentského hnutí (Unie středoškoláků a učňů - rozpuštěna na podzim 1969). Tato skutečnost a stálé boje o délku vlasů vedly k tomu , že mi škola v roce 1973 , kdy jsem maturoval, nedala doporučení k vysokoškolskému studiu, což se v té době prakticky rovnalo zákazu.
Začal jsem tedy pracovat v Praze, kde jsem měl v té době již řadu přátel v okruhu tehdy se formujícího českého undergroundu, ve kterém jsem znám pod přezdívkou „Čuňas“. Podílel jsem se na organizování hudebních produkcí a přednášek a na šíření samizdatové literatury. Ve známém případu „Plastic People“ jsem byl souzen v Plzni spolu s Karlem Havelkou (Kocour) a Miroslavem Skalickým (Skalák) pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině , kterého jsme se měli dopustit tím, že jsme společně zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích. U okresního soudu jsem byl odsouzen k 8 měsícům, Případ Přeštice, krajský soud pak tento trest změnil na podmínečný trest, ve skutečnosti jsem strávil půl roku ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory. rozsudek
Na začátku roku 1977 jsem se plně věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojeným s Chartou 77, kterou jsem téhož roku také podepsal. To mi v následujícím roce vyneslo změnu mého pracovního zařazení z technika geofyziky (na což mám kvalifikaci) na figuranta, jedno z obvyklých zaměstnání disidentů.
V roce 1979 jsem začal vydávat samizdatový časopis Vokno, který se stal hlavním kulturně informačním magazínem českého undergroundu. V době přípravy 6. čísla tohoto časopisu - 10.listopadu 1981 jsem byl spolu s Ivanem Jirousem (Magor), Michalem Hýbkem a Jiřím Fričem zatčen a po téměř roční vazbě odsouzen jakožto iniciátor organizované skupiny vydávající časopis Vokno k 2 a půl roku odnětí svobody a 2 rokům ochranného dohledu (§ 202 výtržnictví ). závěrečná řeč Výkon trestu jsem absolvoval v nechvalně známé věznici Příbram Bytíz. rozsudek
Už v době ochranného dohledu jsem obnovil vydávání časopisu Vokno, které se postupně stalo jakousi kulturní institucí vydávající knihy , aktuální informační bulletin (Voknoviny), videomagazín, pořádající koncerty, přednášky a výstavy.
Zároveň jsem se aktivně věnoval činnosti v Chartě 77, kde jsem se účastnil práce kolektivu mluvčích a organizoval Fóra Charty 77. Mezi mé další aktivity patřila spolupráce s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných , práce v Polsko-československé solidaritě a další činnosti spojené s nezávislými občanskými iniciativami.
V únoru 1989 jsem byl znovu zatčen a jakožto šéfredaktor časopisu Vokno a společně s mojí manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen zavěrečná řeč v jednom z posledních politických procesů ke dvěma a půl roku vězení a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování (§ 100 odst. 4 tr.zák.). rozsudek Současně s tím připravila a odvysílala Čs.televize štvavý pořad zvaný Kamelot,který měl v očích veřejnosti poškodit mne, mojí manželku i další spolupracovníky časopisu Vokno. Výsledek byl však kontraproduktivní ,dokonce i tehdejší Svobodné slovo otisklo v říjnu 1989 k tomuto pořadu kritický článek. Trest jsem si odpykával v Horním Slavkově. Odtud jsem byl 26.listopadu 1989 propuštěn na základě jmenovité amnestie prezidenta republiky , kterou udělil politickým vězňům jakožto důsledek probíhajících „kulatých stolů“, Občanského fóra a vládních představitelů.
Bezprostředně po propuštění jsem se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra, zejména v mimopražských regionech. Současně jsem zřídil redakci časopisu Vokno , která začala vydávat porevoluční řadu tohoto časopisu.
V dubnu 1990 jsem začal pracovat v československé a později v české kontrarozvědce, kde jsem v různých vedoucích funkcích pracoval po dobu 17 let. V roce 1996 jsem obhajobou diplomové práce na téma svoboda shromažďování ukončil studium na Právnické fakultě Masarykovy university v Brně a dosáhl jsem titulu bakalář.
U příležitosti řádového dne 1. ledna 2003 mi prezident republiky Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy druhého stupně, a to v oblasti bezpečnosti státu.
Jako životní krédo uplatňuji heslo ,,kdo chce - hledá způsoby, kdo nechce - hledá důvody.“
V roce 1979 jsem začal vydávat samizdatový časopis Vokno, který se stal hlavním kulturně informačním magazínem českého undergroundu. V době přípravy 6. čísla tohoto časopisu - 10.listopadu 1981 jsem byl spolu s Ivanem Jirousem (Magor), Michalem Hýbkem a Jiřím Fričem zatčen a po téměř roční vazbě odsouzen jakožto iniciátor organizované skupiny vydávající časopis Vokno k 2 a půl roku odnětí svobody a 2 rokům ochranného dohledu (§ 202 výtržnictví ). závěrečná řeč Výkon trestu jsem absolvoval v nechvalně známé věznici Příbram Bytíz. rozsudek
Už v době ochranného dohledu jsem obnovil vydávání časopisu Vokno, které se postupně stalo jakousi kulturní institucí vydávající knihy , aktuální informační bulletin (Voknoviny), videomagazín, pořádající koncerty, přednášky a výstavy.
Zároveň jsem se aktivně věnoval činnosti v Chartě 77, kde jsem se účastnil práce kolektivu mluvčích a organizoval Fóra Charty 77. Mezi mé další aktivity patřila spolupráce s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných , práce v Polsko-československé solidaritě a další činnosti spojené s nezávislými občanskými iniciativami.
V únoru 1989 jsem byl znovu zatčen a jakožto šéfredaktor časopisu Vokno a společně s mojí manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen zavěrečná řeč v jednom z posledních politických procesů ke dvěma a půl roku vězení a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování (§ 100 odst. 4 tr.zák.). rozsudek Současně s tím připravila a odvysílala Čs.televize štvavý pořad zvaný Kamelot,který měl v očích veřejnosti poškodit mne, mojí manželku i další spolupracovníky časopisu Vokno. Výsledek byl však kontraproduktivní ,dokonce i tehdejší Svobodné slovo otisklo v říjnu 1989 k tomuto pořadu kritický článek. Trest jsem si odpykával v Horním Slavkově. Odtud jsem byl 26.listopadu 1989 propuštěn na základě jmenovité amnestie prezidenta republiky , kterou udělil politickým vězňům jakožto důsledek probíhajících „kulatých stolů“, Občanského fóra a vládních představitelů.
Bezprostředně po propuštění jsem se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra, zejména v mimopražských regionech. Současně jsem zřídil redakci časopisu Vokno , která začala vydávat porevoluční řadu tohoto časopisu.
V dubnu 1990 jsem začal pracovat v československé a později v české kontrarozvědce, kde jsem v různých vedoucích funkcích pracoval po dobu 17 let. V roce 1996 jsem obhajobou diplomové práce na téma svoboda shromažďování ukončil studium na Právnické fakultě Masarykovy university v Brně a dosáhl jsem titulu bakalář.
U příležitosti řádového dne 1. ledna 2003 mi prezident republiky Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy druhého stupně, a to v oblasti bezpečnosti státu.
Jako životní krédo uplatňuji heslo ,,kdo chce - hledá způsoby, kdo nechce - hledá důvody.“
Děti
Jakub Stárek
narozen 30. června 1982, Vysoké Mýto,
- Rozsudek soudu pro Prahu 6, 12Nc 355/98 Otevřít
Základní škola 1988-1997, Praha 6 - Petřiny, Šantrochova,
Obchodní akademie 1997-2001, Praha 3 - Žižkov, Kubelíkova,
Vysoká škola 2001 až 2006, Praha 1 - Malá Strana, Tržiště,
Pracovní poměr na MŠMT
Alžběta Stárková
narozena 17. září 1990, Praha - Vinohrady,
- Porod (foto) Otevřít
Základní škola 1997-2002, Praha 6 - Břevnov, Bělohorská,
Gymnázium Josefská 2002 až nyní, Praha 1, Malá Strana, Josefská,
Přehled manželství
| JMÉNO MANŽELKY | DATUM NAROZENÍ | DATUM SVATBY | DATUM ROZVODU |
| Marcela Pinterová | 5. září 1952 | 8. března 1980 foto | 12. listopadu 1984 |
| Jana Veselá | 11. prosince 1953 | 23. února 1985 foto | 29. prosince 1986 |
| Iva Vojtková | 2. září 1957 | 27. ledna 1990 foto | 20. prosinec 2000 |
Přehled zaměstnání
| ZAMĚSTNAVATEL | SÍDLO | OD | DO | ZAŘAZENÍ |
| Metrostav n. p. | Praha | 9. října 1973 | 31. října 1974 | figurant |
| Okresní knihovna | Teplice | 1. listopadu 1974 | 30. listopadu 1974 | uklízeč |
| Okresní správa spojů | Teplice | 14. ledna 1975 | 31. prosince 1975 | Reexpedient |
| Státní lesy n. p. | Česká Lípa | 19. ledna 1976 | 7. září 1976 | lesní dělník |
| Geofyzika n. p. | Brno | 5. října 1976 | 30. litopadu 1976 | figurant |
| Okresní správa spojů | Teplice | 1. ledna 1977 | 31. března 1977 | Reexpedient |
| Geofyzika n. p. | Brno | 1. dubna 1977 | 31. prosince 1977 | geofyzik |
| Geofyzika n. p. | Brno | 1. dubna 1978 | 10. listopadu 1981 | figurant |
| Restaurace a jídelny | Praha 1 | 1. června 1984 | 22. února 1989 | topič |
| redakce Vokna | Praha 1 | 1. prosince 1989 | 31. duben 1990 | šéfredaktor |
| tajná služba (UOUD, FIS, FBIS, BIS ČR, BIS) | Praha | 5. května 1990 | 31. května 2007 | vedoucí pracovník |
Diplomová práce